Anotace: věnováno lawenderr
Pokorně vnímavá
sklopeným očím zjihlá
ve středu planoucího ohně
prostá
nesmiřitelností ticha
cudná krajinou choulící se v zimní noci
prostorná srdcem bijícoho hlaholu zvonů
něžná
vánicí sněhových vloček
těžkých buclatě obtěžkaných úrodou budoucího léta
tak záhadná
nitrem bájných slují
úkrytem jeskynních dráčků
tím vším protkaná
nitěmi zlatých žil
barevná
vnímavostí kradmých chvil
nesoucí poselství
těm, co nebojí se pohlédnout
do vypouklých zrcadel
svých duší...
....óóóó/v/hleduplná a vhleduschopná.......Ta Gabrielova vílka nemalá říční v moře se vlévající jak hvězdná záře do vesmírných temnot. ....Ji./úsměv /
28.11.2020 17:14:15 | jitoush
:) ano taková je - chvíle s tebou, rybko ... :) děkuju, že tě můžu chodit poznávat, teda když tě voda pustí ... :)
26.11.2020 20:43:12 | lawenderr
ty jsi jednou z těch ... které se nebojí ... co zahlédnou ... úsměv.z.
25.11.2020 22:23:17 | zdenka
Ach Zdeničko...Tvá slova jsou slova sestry mé, starší a moudřejší vnímavé
S úctou děkuji Ti za poslání které Tě provází ... krásný advent
26.11.2020 20:05:58 | Malá mořská víla