žiživelná...

Anotace: může si člověk hýčkat žihadla?...Může!...to když vás pocelujé v čase včela...a k tomu hráje na hrábě újé újé ujetátá sobotááá...

pár tlustých palačinek mraků
se obtáčí kolem
meruňkové náplně oblohy
kouřový věnec vuřtů
stoupá z komína
a nechává se rozčesávat
hřebenem větru
do dívčích copánků

polonahé kaštany se pukle usmívají
v představě nočního soukromí
zátky s korkovými boky
se vykrucují z hrdel lahví
a prokousnutý jazyk
olizuje vanilkovou záři
z kupole katedrály

ta šlépěj pod oknem
kterou jsem zahlédl mezi stíny
stínů na skleněné tabulce
patřila nejspíš kulhavému plameňákovi
nebo poodhalené volavce

protože ona měla
místo mokasín ptačí hnízda
a na paži vytetovaný totem
profesorka hliněné univerzity
s pronikavým pohledem
co by hravě usušil prádlo
soupeřící s jiným
co by se dal namazat na chleba
ale její slova dokáží popíchnout
jako špička nože
kterým se maže

ovšem nejbizarnější součástí
jejího oděvu
byla čepice
nebyla to totiž čepice
ale včelí roj

usmála se tak
až mi zaklepalo vibráto na paty
milý příteli
jak by jste popsal elementy
a co pro vás znamenají?

otázka kterou mi položila
byla stejně snadná
jako stahovat hrocha
zubní protézou
ale proč to nezkusit

inu může to být
například nějaká rocková kapela
z Liverpoolu
zdatná i v pólu
nebo koks šampáňo číča a čokoláda
/to je sranda/
dýchání
koupání
jídlo
milování
a když nad tím přemýšlím
/co asi dělal Přemysl/
tak mi život prodlužují

teď mi povězte vy
kde jsou ty dny
co ukončí noci
které nelze vysvětlit
a odlišují se nějak od deště?

zarojila se smíchem
připomínáte mi jistého Gorodishe
zdá se že máte zájem
o všechno co dělám
když mám dojem
že se nikdo nedívá
a nějak víte že jsem
tam venku
tam kam nedopadá
světlo ze zápraží
v ostružiní
v živém plotě
tam za hranicí
hořícího dřeva...