čudoviště...

kopce světélkovaly
jako kupky mokré siláže
rozhozené po roji světlušek
které vysílají morseovkou haiku
když se ozvala
kaskáda ledového cinkání
podobná hracímu strojku
co imploduje v mrazáku

zvedala se
z tenkého sněhu
podobná obrácené hoře
která svým vrcholem ukazuje
ke středu země
kde polonahý chlapík připravuje melivo pro ráj
který je vlhce erotickým snem

skrývalo se v ní celé středomoří
pomerančové háje
cypřiše
okřídlené sochy
chrámy
masky
mystická čísla
mytologičtí ptáci
safírové nebe
i mládě slunečné zátoky

taková dáma polosvěta
s šedýma očima
ve vzdušném šatech
z měňavého hedvábí
šňůru perel
několikrát ovinutou kolem krku
a úžasně podmanivým úsměvem
pokud se rozhodla usmát
zatímco já vypadal jako člen brigády
pečlivě nažehlených kalhot

vystrčila nos
a několikrát zavětřila
výsledek ji zřejmě uspokojil
protože lehce mrkla
prošla přítmím ke mně
a povídá
když vás vidím zblízka pane
postřehla jsem
že svěží mládí ošoupaly zážitky
a bolestné střety s kdečím
s úspěchem, problémy
i pokořením
co jste zač?

říká se že mírná odpověď i bouři odvrací
ale to se zakládá jen na nadějí
která neplatí všeobecně
někdy se totiž dostanete tak blízko středu
k samotnému jádru zmatku
až je s podivem
že kolem vás věci nevybuchují

jsem hráč
procházím světy
sázím
nebo prchám
byl jsem živý
a byl jsem i mrtvý
na což nerad vzpomínám
je to příliš bolestné
být živý je lepší

milá Krokené
co si myslíte o rčení
že většina lidí
nechce plavat dřív
než dokud to neumí…
je v tom snad zakopaný nějaký háček?
normálně bych řekl horník pes nebo tak něco
ale háček přijde do styku s horníkem
/natož se psem/
jen výjimečně
leda když vytáhnete špunt z rybníka
a na dně se objeví důlní rypadlo

no není to vtipné?

vůbec nad tím nepřemýšlela
a vzápětí mne políbila

prostě žena
co nepřijímá můj duchovní řád
ale stojí proti němu
okliky ani náhražky nemá zapotřebí
její umění vyrůstá přímo ze smyslů
jak svým temperamentem dosáhnout na štěstí
genialitou milostné dovednosti
drobných něžností