BÁSNICKÉ STŘEVO

                                                          BÁSNICKÉ  STŘEVO

Nedávno jsem se v jednom komentáři zmínil o peristaltice básnického střeva a to mě přimělo se nad existencí a funkcí tohoto specifického orgánu zvláštní sorty lidí hlouběji zamyslet. Ono se řekne – básnické střevo, ale co to vlastně je? A proč  si lidová moudrost zvolila z orgánů lidského těla k tomuto zajímavému přirovnání zrovna střevo? Proč ne třeba ledviny či močový měchýř – je snad produkt básnického střeva  podoben  spíše pevnější hmotě než kapalině? Tato otázka má smysl jen tehdy, jestliže si básnické střevo představíme jako střevo lidské. Pokud by naši moudří předkové, kteří poetům přisoudili vlastnictví básnického střeva, hledali analogii spíš u ptáků – to jsou přece taky bardi – tak u nich tlusté střevo končí v kloace, v níž se nachází vyústění i trávícího ústrojí, močové trubice a pohlavních žláz, a výsledný produkt je tak  směsí poněkud jiné konzistence. No uznejte, že smícháním výměšku třeba pohlavních žláz s výměškem „ptačího“ básnického střeva v básnické kloace by se daly krásně vysvětlit třeba erotické básně.  Ale o básnické kloace jsem ještě nikdy nic neslyšel ani nečetl, tak zůstaňme raději u analogie se střevem lidským.

Lidské střevo ale není jen pořád jedno a to samé střevo – měří celkově asi 7 metrů, z toho nejdelší je střevo tenké, které mívá okolo 5 metrů. V něm se  žaludkem natrávená potrava mísí, štěpí enzymy a směšuje se žlučí. To je sakra důležitý proces - nepochybně i při vzniku básně. Takové vjemy a pocity, než vyjdou básnickým řitním otvorem ven, musí nepochybně projít nejdříve básnickým tenkým střevem. Někdo má básnických enzymů hodně a pořádně silných, takže se ty vjemy a pocity rozštěpí téměř na atomy a to pak je panečku základ abstraktní či surrealistické poezie! To už ani sám básník kolikrát nepozná, co to vlastně původně v tom svém tenkém básnickém střevě rozštěpil – natož pak čtenář! Ale proti gustu žádný dišputát, někdo rád čichá právě tyto prapůvodní částečky básnické hmoty a čím víc enzymů pracovalo, tím víc ST pak lítá po Literu.  Jiný majitel tenkého básnického střeva ale může mít těch enzymů zase pramálo a to ty vjemy a pocity pak tím tenkým střevem projdou jen tak, skoro netknuty básnickým zažíváním. Ale i takový produkt si samozřejmě najde své vyznavače a ST po Literu prší tak jako tak. Horší případ je, když  má někdo nemocný básnický žlučník a do tenkého básnického střeva pak odteče tolik žluči, že už se nestačí vstřebat ani cestou do básnického konečníku.  Tady bych ale řekl, že kolikrát už takový  výsledný basnický exkrement není ani básní a uplatní se třeba spíš jako komentář.  Ty zvýšené žlučníkové aktivity u některých jedinců přicházejí v jakýchsi vlnách a to je často vidět, jak ten básnický exkrement plný nestrávené žluči vyletěl z tenkého básnického střeva bez další zastávky rovnou do básnického řitního otvoru, někdy je to úplný básnický průjem. No ale to jsou naštěstí jen odchylky od normálu, tak pryč od nich.

Tak tedy po opuštění básnického tenkého střeva postupuje pěkně natrávená materie budoucí básně do kratšího, ale také důležitého, tlustého básnického střeva. Zde se básnická trávenina pěkně zahušťuje a nepotřebná voda se  vstřebává kamsi mimo básnické tlusté střevo a zůstává nám tak jen samotná básnická směs různé hustoty. U někoho to může být hustota taková, až  to nechce ven, a než se to vytlačí… No však to znáte. Občas i zde ale nastane řidší případ a proletí to na vzduch na to tata. No, opět to je  pak jakási obdoba těch básnických průjmových komentářů, jen to dostane navíc název a anotaci (aspoň většinou).

Ale ti, kdo se živí jen těmi zdravějšími a chutnějšími vjemy a pocity - a nevadí, že jsou občas i hořké nebo víc slané, hlavně když se k tomu papala hezky i zdravá básnická vláknina - tak ti posílají na svět řádně zpracovanou a správně obsahově hutnou a vyváženou básnickou hmotu, občas úplně skvostného složení a konzistence.  Nevadí, že někdy je ten produkt tenčí a jindy tlustší, někdy má pravidelné a rytmizované tvary, jindy si vybere svobodomyslnější formy, může ho být slušně velká hromada anebo i jen malý bobeček, hlavně, že obsah je pěkně voňavý. A neušklíbejte se, básnické exkrementy z básnických střev  mají totiž  správně vonět – asi jako vorvaní ambra, která se používá jen do těch nejluxusnějších parfémů. Samozřejmě se s ní musí taky šetřit – všeho moc škodí a smrad je prý jen příliš koncentrovaná vůně – ale to už jsem se dostal poněkud daleko od básnického střeva.

Plynného obsahu básnického tlustého střeva se raději dotknu jen letmo – ten musí občas taky ven, ale stejně jako ty básnické průjmy končí většinou spíš v komentářích, možná někdy ve vzkazech. Taky obsahu slepého básnického střeva se raději vyhnu – lepší každopádně je, zůstane-li prázdné. Když se tam totiž občas něco dostane a zanítí se to, tak to je docela průšvih, to pak může skončit až odchodem z Literu. Někdy jsou to ale jen zaražené básnické prdy, které na první pohled můžou budit dojem zánětu slepého básnického střeva, ale tam pak stačí, jestliže pod nějakým impulsem dostanou volný průchod a když se nakonec následně vybouří, může majitel básnického střeva po kratší či delší relaxaci své i ostatních členů klubu opět začít básnicky trávit a vyměšovat.

Ale na co nesmím ještě zapomenout, je forma básně. Bez obsahu to nejde, alespoň většinou, ale forma je taky důležitá. To by ale bylo asi na samostatný fejeton. Nejsem anatom, tak netuším, zda pro formu básně je důležitější třeba básnický svěrač než předchozí  část básnického střeva. To ať už vysvětlí třeba ti, co dokáží tvořit z básnické hmoty i krásné grafické obrazce. Mně se to moc nedaří, ale možná do toho zapojuju ten nesprávný básnický orgán. Třeba mi někdy  někdo ještě poradí. Ale mnohem záhadnější je pro mě schopnost, nad kterou někdy zůstávám stát s otevřenou pusou, jak někdo dokáže tvořit formu bez obsahu. Ale když tak o tom přemýšlím, tak tam se to asi dělá spíš z těch básnických plynů respektive básnických větrů, ať zůstaneme u poetické terminologie. Ovšem jak dostat takový básnický větr do pěkné formy - tož to už musí být sakra kumšt! To už je možná skoro na Nobelovku a Liter pro to není dostatečně nóbl. Ale jelikož tomu už vůbec nerozumím, tak nad tím dále raději nebudu ani špekulovat.

Takže všem literákům přeju hezky pravidelnou peristaltiku všech zdejších básnických střev v celé jejich délce od začátku až do konce a básnický vítr do plachet!

Praha, 23.11.2013