NÁLEPKY

NÁLEPKY

 

NÁLEPKY

 

Produkt se vyrobí, obalí, opatří nálepkou a je z něj zboží. Každý si může přečíst, co obsahuje, z čeho se skládá. Když to je póvl, napíše se složení tak, aby bylo čitelné jen přes lupu, protože kdo by nosil s sebou do krámu lupu, že? Případně se to označí různými kódy, aby se v tom pokud možno jen prase vyznalo, a prase přece do obchodu nechodí, pokud ho tam nedovezou už jako součást jiného zboží, jenže to už je mu pak stejně šumafuk. Pro prosťáčky se pak nálepka opatří ještě zdaleka viditelným přídomkem POCTIVÝ nebo DOMÁCÍ, STAROČESKÝ  či  TRADIČNÍ, to se totiž nemusí nijak dokazovat a je to přitom taková  osvědčená hypnotická formule, která dobře zabírá na zákazníky. Neboť my lidé jsme v podstatě docela průhlední a v lecčems se sobě podobáme jako vejce vejci, ačkoliv si každý o sobě myslíme, jaká právě ten který z nás je naprosto jedinečná individualita.

 

Zkrátka obsah si pořizujeme často ne kvůli němu samotnému, ale kvůli nálepkám. Tentýž výrobek s nálepkou, kterou jsme si zamilovali, nám kupodivu chutná mnohem líp, než kdybychom si ho pořídili bez ní. Prostě bez nálepek bychom byli ztracení, už bychom bez nich stěží dokázali žít.

 

Možná proto se tak rádi nálepkujeme i navzájem. Už od malička – tam ten je zlý, já jsem hodný, on je blbý, já chytrý.  Tedy alespoň z mého pohledu se ty nálepky tak jeví, z pohledu toho druhého se vybarvují kupodivu většinou zcela opačně. To už je tak nějak přirozenou vlastností těch lidských nálepek, že mění svou informaci podle toho, kdo se na ně zrovna dívá, respektive kdo je právě na toho druhého lepí. Všichni na kdekoho lepíme své nálepky a kdekdo je naopak lepí na nás. Smějeme se těm polepeným, ale přitom v zrcadle vůbec nevidíme, jak oblepení mnoha vrstvami nálepek jsme my sami. Občas nám nějakou nálepku někdo vlepí provokativně přímo do ksichtu, ovšem tím si ten nálepkující rovnou říká o to, abychom mu jednu vlepili. Buďto doslova nebo aspoň obrazně. A sotva se otočí, hned mu pro jistotu nalepíme něco i na záda, ať jsme si kvit.

 

Těm, kteří se kolem nás jen tak mihnou, připlácneme nálepku a už se o ně dál nestaráme, zmizí nám z očí a časem vybledne i ta naše nálepka na nich. Jindy nemáme čas si nějakou nálepku sami vyrábět a tak si ji jen od někoho vypůjčíme, abychom v tom nálepkování náhodou nezůstali pozadu. Koneckonců je to pohodlnější než se namáhat s rozborem skutečného složení dotyčné osoby. Často už jsme také členy různých klubů, kde už jsou ty nálepky pro příslušníky jiných klubů předem předtištěné a tak nálepkujeme trochu jako na běžícím páse. A jsme také stejně automatizovaným způsobem sami nálepkováni. Lepiče nálepek z jiných klubů zcela přirozeně nemáme rádi, ale na druhou stranu jsou nám pořád milejší, než ti, kteří se k žádnému klubu otevřeně nehlásí. Protože pak jsme zbytečně bezradní, jakou nálepku jim nalepit, to jsou zkrátka potížisté. Na ně se pak hodí takové ještě odpudivější nálepky, které na dotyčné vyvrhele, nepatřící tam ani tam, lepí členové všech řádně rozlišených klubů zpravidla ve vzácné shodě. Protože kdo není s těmi druhými a přitom ani s námi, to je ten nejhorší zakuklenec, kterému ani náhodou nesmíme dovolit vetřít se do naší přízně, to by mohla být pátá kolona a ta je nejvíc nebezpečná.

 

Jsou ale i nálepky, které si s oblibou lepíme na sebe my sami – například SPRAVEDLIVÝ, SLUŠNÝ, NESTRANNÝ, HODNÝ, ROZUMNÝ apod. Jenže tyhle nálepky jsou tak průhledné, že druzí pod nimi vidí prosvítat úplně jiné nápisy, například  BLB, NÁFUKA, HOVADO, DEBIL, POKRYTEC a mnohé další. Ještěže ty prosvítající nálepky  zpravidla na sobě sami nepozorujeme, takže co oko nevidí, to srdce nebolí, jak říká jedno moudré přísloví.  Nejlíp se mají ti, kteří se o své nálepky ani nestarají, těm je zkrátka nálepkování od druhých putna a žijí si svůj ničím nerušený spokojený život, aby nakonec zemřeli ve sladké  a blažené nevědomosti. Jiní se ale svými nálepkami trápí, pokud se o některých z nich dozví. Chtějí je ze sebe za každou cenu strhat nebo je alespoň přelepit, ale čím víc se o to snaží, tím hůř to jde, naopak na ty své nálepky ještě víc upozorní i ty, co by je jinak ani nečetli.  Mnozí z nich navíc nepochopili, že i cizí nálepka může mít někdy svou informační hodnotu a že nejlépe se pak dá odstranit, když se zapracuje na změně vlastního složení a ona se někdy i sama časem odlepí.  Je to ovšem proces namáhavý a dlouhodobý a k tomu bez záruky úspěšného výsledku, takže i většina těch, co se o to pokusí, to stejně nakonec vzdá nebo zůstane přinejlepším na půli cesty a ty částečně povolené nálepky na nich pak ještě dlouho povlávají.

 

Ovšem ani námi vyrobené nálepky často neodpovídají přesnému složení těch, na které je lepíme. Jednou jsme si kousli do hořkého a buch!, už jsme výstrahu o té své neblahé zkušenosti na někoho plácli, aniž bychom zkusili kousnout si třeba z  jiné strany. Kdo by se tím taky zdržoval, zvlášť v dnešní hektické době, kdy toho chceme ochutnat tolik, že se to ani v jednom životě stihnout nedá, že? A jenom hlupák by se nechal napálit dvakrát.

 

Někdy se tak ovšem připravíme o sladké potěšení, které můžeme zažít, když někomu dovolíme, aby nás sám přesvědčil o tom, co skrývá uvnitř, nehledě na nálepky, které na něj druzí nebo my sami už kdysi nalepili. Občas, jen výjimečně, je osud chytřejší než my a nastrojí nám léčku, kdy nějakou podivnou souhrou náhod ty nálepky z někoho v jednu chvíli setře a my překvapeně zjistíme, že se pod nimi skrývá obsah velmi podobný tomu našemu. Vždyť zpravidla ani my nevíme, jaká nálepka nám samotným odpovídá nejlíp – sami se totiž ochutnat příliš neumíme a bez dovolení, aby nás ochutnali druzí nebo bez jejich ochoty nás ochutnat i navzdory výstražným nálepkám, to ani nemůžeme zjistit.

 

Ať tak či tak – co se občas zkusit vykašlat na nálepky a najít odvahu k vlastnímu zvídavému ochutnání těch druhých? Vždyť jednostranná strava škodí harmonickému zdraví a časem přivodí i jeho nevratná poškození, i kdyby byla oblepena těmi nejlákavějšími nálepkami.   

 

 

Praha, 9.4.2015

 

https://www.youtube.com/watch?v=cmuPWlSx5i4

 

Autor Amonasr, 10.04.2015
Přečteno 863x
Tipy 19
Poslední tipující: mkinka, enigman, Amelie M., Pamína, Malá mořská víla, Nikita44, knihomolka, A42, Frr, Jort
ikonkaKomentáře (16)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

vlastně si ve věcech i v lidech děláme pořádek :)

co se týká obalu u hmotných věcí, tak já se přiznávám, že bývám povrchní, mám ráda hezké věci a hodně na mě hezky ztvárněný obal působí.. samozřejmě ale vyhrává často i ta rozumná část mého já a zbytečně si peníze z kapsy za takové věci nevyháním..

co se týká lidí, tam myslím, že na nálepky, které nalepili jiní, tolik nedám.. vždy dávám na vlastní úsudek a spousta lidí mě za to nesnáší, že nejsem ohýbatelná a jedu si po své lajně :)

na mě to zapůsobilo spíše, jako úvaha.. i když vlastně.. je to uvažující fejeton, tak! :-) myslím, že se ti povedlo trefně pojmenovat pár jevů, obvyklých ve společnosti..

11.04.2015 15:05:06 | Amelie M.

Kdybych chtěl tvrdit, že na nálepky a obaly u zboží absolutně nedám, tak bych si asi tak trochu lhal do kapsy. V tomto směru jsme všichni nebo skoro všichni myslím nějak ovlivnitelní. Kdysi jsem se kamarádovi z reklamní agentury smál, že na mě ty jejich triky, co mají vymyšlené na různé cílové skupiny, neplatí, že zásadně nesleduju žádné reklamy, a on se zase vysmál mně, že mají vymyšlené triky i na nás, jen nevypadají jako reklama, že i já patřím do nějaké vypočitatelné cílové skupiny.

Ano, vlastní názor, který vybočuje z většinově užívaných nálepek v tom kterém prostředí, člověku na popularitě zpravidla nepřidá. Tak to se každý, pokud tedy je vůbec schopen vlastního názoru, musí zkrátka rozhodnout, jestli chce s vlky výt a mít klid nebo být raději osobností. Přiznám se, že vytí s vlky je mi sice už z podstaty protivné, ale někdy raději pragmaticky mlčím a myslím si své, než bych provokoval zbytečné konflikty, zvláště tam, kde se o kritické myšlení ani nestojí, kde se jen bezmyšlenkovitě něčemu fandí. Ale občas si naopak zaprovokuju rád – to záleží vždy na situaci :-D Osobně si ale každého, kdo se nebojí říct svůj vlastní názor a není to nějaký fanatik, vždycky vážím, a to i tehdy, když ten jeho názor nesdílím. Mám i kamarády, kteří se dívají na svět z jiného zorného úhlu než já, ale dá se s nimi diskutovat a to člověka vždycky nějak obohatí. Nic není nikdy jen černobílé a kritické myšlení ani bez polemické diskuze vlastně možné není. Bohužel dnes se lidé raději překřikují než diskutují a to nemůže vést nikdy nikam jinam než do slepé uličky, což nakonec vidíme všude kolem sebe…

A pokud jde o ty žánry, myslím, že hranice mezi nimi není vždy úplně zřetelná a šoupu to do škatulek spíš tak nějak intuitivně. Uvažující fejeton – to se mi líbí, díky :-)

11.04.2015 16:34:17 | Amonasr

naprosto souzním s tvým prostředním odstavcem :) tedy, s celou odpovědí na můj koment, ale ten prostřední - něco podobného mám napsaného v jedné ze svých úvah.. pokud zatápu v paměti, myslím, že se jmenuje "upřímnost".. také v ní píšu o kamarádech a rozdílných názorech na některé věci, které nás ale nerozpojí.. no a máš pravdu, někdy je lepší držet minimálně klapačku :)) postupem času se to učím.. s vlky jsem nikdy nevyla, ale hlavou proti zdi jsem šla často a pak to bolelo.. no tak zkouším ve vhodné chvíli mlčet a ono to sem tam i funguje :-)

11.04.2015 22:46:10 | Amelie M.

Jj, jsi na dobré cestě :-D Čím jsem starší, tím víc mi dochází, že řešit má smysl jen to, co může mít řešení. Když člověk narazí na zabedněnce či dokonce nějakého sociopata, je lepší se s nimi vůbec nezahazovat a neplýtvat na ně marně energií. Ale to bude asi tím, že už tou energií musím víc šetřit... ;-))

11.04.2015 23:06:37 | Amonasr

čím dřív člověk zjistí, že někdy opravdu vynakládá energii naprosto zbytečně a neefektivně, tím lépe pro něho :-)

11.04.2015 23:11:51 | Amelie M.

Tak :-)

12.04.2015 12:05:41 | Amonasr

...co je psáno, to je dáno. Netýká se to jen nálepek, ale upřímně - kolik procent národa věří třeba tomu, co je Blesku?
Jednou proběhl v jakési chemické laboratoři pokus, do nádobky označené lebkou před očima všech byl nasypán cukr a nádobka, nyní cukřenka, postavená na stůl.
Všichni to viděli. Neosladil si nikdo.

Pěkné zamyšlení.

11.04.2015 10:26:27 | Pamína

Děkuji Pamíno – ano, příliš se spoléháme na to, co je nám předkládáno na nejrůznějších nálepkách, s nimiž (přirozeně) sympatizujeme, aniž bychom často chtěli zapojit vlastní rozum. Bez kritického myšlení, které bohužel čím dál víc skomírá na úbytě dokonce v globálním měřítku, se jednoduše hloupne. A také proto všude kolem nás převažuje brak nad uměním. Stále však máme na výběr – každý si na to ale musí (nebo nemusí) přijít sám, svobodu téhle volby má naštěstí ještě každý sám v sobě…

S tou cukřenkou jsi mi připomněla historku ze života. Byl jsem kdysi u diskuze mé tety s jejím švagrem, který jí nejspíš v legraci řekl, že až bude chtít děti odradit, aby mu chodily na cukr, nalepí její fotku doma na cukřenku. Ji to v tu chvíli tak urazilo, ač jinak byla vysloveně veselá kopa, že už s ním do smrti nepromluvila… Jó, s nálepkami někdy není radno si zahrávat :-D

11.04.2015 11:41:06 | Amonasr

To je panečku nápad! Hned vím, koho všeho bych si lepila na cukřenku :-)

13.04.2015 19:08:03 | Pamína

Koukám, že zahrávání si Ti nebude tak úplně cizí... :-D

13.04.2015 19:48:51 | Amonasr

Jsou takové ty pravdy kolem nás, kterých si nevšimneme dokavať o ně nezakopneme
měl bych li tě polepit, tak určitě zelenou nálepkou "trpělivý" neboť...inu věnoval jsi tomu dost času a stalo to za to. A přiznám se že na konci odkaz hudební...velmi mě zajímalo co k tomu přilepíš...a vhodná píseň úsměv vykouzlila ;-)

10.04.2015 13:58:03 | zamotán v nedospělosti

Díky za milý komentář :-) I když tolik práce to zas nedalo, jakmile přišel nápad, tak už se to pak psalo skoro samo, spíš jsem se musel brzdit, abych nepřekročil pro Liter únosný rozsah, tohle téma by se dalo ještě všelijak rozvíjet ;-) A jsem rád i za ten úsměv – také jsem to psal s úsměvem :-)

10.04.2015 14:32:33 | Amonasr

Inu - doba nálepková, je doba nálepková.

10.04.2015 12:06:40 | Gyda Jakojovna Heridiot

Obávám se, že sklon k nálepkování si přinášíme na svět už v genetické výbavě. Nicméně souhlasím s Tebou – současná doba je nálepkováním stále víc posedlá a nálepkovací průmysl prožívá neskutečnou konjunkturu přímo v globálním měřítku. Zdá se, že žádná krize z nadvýroby mu ještě dlouho nehrozí, poptávka ze strany vášnivých vyznavačů této absurdní filumenie naopak roste astronomickou řadou…

10.04.2015 13:41:23 | Amonasr

taková "nálepka" je horší než tetování, které se nechá za určitý obnos odstranit..ne tak
naše "nálepka"- ta se hned tak nesmaže..zpravidla navěky nerozborně-v očích světa splyne se svým objektem..:-D

10.04.2015 11:24:33 | Frr

To je fakt, svět není příliš spravedlivý a s cizími nálepkami toho zpravidla moc nenaděláme. Je tak asi lepší si jich nevšímat, než se kvůli nim věšet. Zato s vlastními nálepkami, které lepíme na ty druhé, toho můžeme dělat poměrně dost – minimálně se alespoň chvíli zamyslet nejdřív nad sebou, než je na ty druhé naplácáme… :-D

10.04.2015 13:40:38 | Amonasr

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter