Ani nitka

Ani nitka

Anotace: aneb poslední zvonění.

 

Peřiny zašustily, jak jsem se obrátila na bok. Otevřela jsem oči a unaveně si je promnula. Kolik může bejt hodin? Probrala jsem ze spánku i mobil, aby mi mohl oznámit, kolik je hodin. Jedna ráno. Spala jsem vůbec? Já nevím. Nesnáším tyhle stavy, kdy ani nevím, jestli jsem spala. Matně si pamatuju, že jsem usínala, ale spala jsem? Nebylo to něco mezi spánkem a bdělým stavem? Čím jsem na gymplu dýl, tím jsou tyhle stavy častější. Noc, kdy jsem spala kvalitně… Kdy to sakra bylo naposled? Buď se probudím x krát za noc, anebo se vzbudím třeba hodinu před budíkem, případně můžu spát, jak dlouho chci a stejně si připadám nevyspale.

     Chvíli jsem zírala do blba. Všichni normální buďto spí, což je asi většina, anebo plánují v dohledné době jít spát, možná maj službu a ta jim končí kdo ví kdy… Pud sebezáchovy mi naštěstí pořád funguje, takže se mi povedlo ještě usnout. Kdyby aspoň bylo hezky. Ale na slunečný ráno to fakt nevypadalo.

     Rozmrzele jsem se šourala ulicemi. Všichni vypadali unaveně, dvě ženy si zapálily před obchodem s oblečením cigaretu. Pravidelná dávka nikotinu, aby člověk ten den nějak dal. Zapnula jsem si sako až ke krku. Zbožňuju to sako. Matroš jako mikina, ale dělá hezkou postavu. Pohodlí a elegance v jednom. Neber to. Sice hezkost zabíjím tím, že k němu často nosím batoh, ale jak říkám, pud sebezáchovy mi pořád ještě slouží a už tak jsem křivá jak paragraf. Nošení kabelky, jako abych byla správná dámička, to by moje záda zabilo.

„Jééé, ahoj,“ zamávala jsem na bývalou spolužačku, která chodí do vedlejší třídy. Jedna z mála holek, s kterou jsem si na základce rozuměla. Vyndala jsem z uší sluchátka a zandala je za tričko, aby mi neklepaly do hrudi.

„Máš věci na převlečení?“ začala jsem zjišťovat. Prý nás zlijou všechny a nikdo jim neuteče. Čtvrťáci mají poslední zvonění a naše peněženky budou trpět. Ještě jsme počkaly na její spolužačku Nikol a hurá k našemu ústavu, díky kterýmu se náš status „školaček“ vlil do vyššího levelu „studentek.“ U zastávky jsme se zarazily.

   „Mají kýble? Sakra…“ šeptla jsem a nasadily jsme všechny tři neutrální výraz, abychom prokráčely kolem bez povšimnutí.

„Holky stůjte, my víme, že jste z gymplu. Plaťte, nebo vás zlijem,“ zachrastila jedna ze čtvrťaček kasičkou. Všechny tři jsme tedy vytáhly peněženky. Vložila jsem pokladnici do dlaně dvě dvoukoruny.  Ať jsem klidně za držgrešli, já na rozdíl od většiny puberťáků nedostávám kapesný. Chtít po mámě kapesný, když je na mě a bráchu sama, to by byl hyenismus. Jsem odkázaná na to, co mi zbyde z nákupů a vždycky nám doma máma nějaký peníze nechá. Ale kapesný jako takový jsem nikdy nedostávala. A nestrádám ani v nejmenším.

Myslely jsme, že už nás nechají jít. Měly jsme na rukou stylové handmade razítko 4.C, přispěly jsme, tak co by mělo být víc. Když v tom se přihnal jakýsi týpek v masce a mlel o minimální taxi dvaceti korun, jinak že nás zlije od hlavy k patě. Pokud budeme hodný holky a tu dvacku vysolíme, polije, respektive postříká nám vodou jenom nohy. Každá jsme tedy prohrábly vnitřnosti svých peněženek a těch dalších pár korun přihodily.

    „Kudy teď?“ přitočila jsem se k nim, když jsem viděla, že je budova gymplu studenty čtvrtých ročníků obklíčená. Pokusily jsme se proplížit kolem právě zaneprázdněných studentů 4. B, abychom mohly padnout do spárů 4. A, která se vymlouvala na přispění do Asie a Keni nebo kam. Netrvali na žádné taxi, takže jsem přispěla dvě koruny a vysloužila si autogram „4. A“ na tvář. I za příspěvek mi polili moje nebohé krásné sako, ale pořád jsem mohla dopadnout hůř. Jako Nikol, který poodtáhli výstřih a vylili flašku vody pod triko. Následoval pokec s oktávou, která se rozhodla nás nešetřit a zlít nás v mým případě za pouhou korunu i s autogramem. A aby mi to nebylo líto, kdosi mi zlil ještě vlasy. Spokojeně jsem se doploužila ke skříňce a šla se převlíct na záchody. Kdosi na druhý straně chodby křikl „Miss mokré tričko!“ jak kolem procházely holky s rozmazaným líčením, vypadaly jako smutné labutě, zatímco pár kluků se rozhodlo pro veřejný striptýz v rámci převlíkání do suchýho.

Všichni jsme byli mokrý, o něco chudší a div jsme nedrkotali zubama, páč na gymplu se neobtěžují pustit topení. Studenti gymplu sobě.

     Ani ve tři hodiny nám oblečení neuschlo. Nebylo kdovíjak hezky a mokrý oblečení na holý kůži nepříjemně studilo. Nastalo chvilkový dilema, jestli jít jako cvoci jenom v triku anebo v mokrým, zima byla v obou variantách. Kde je jaro, když ho jednou potřebujem? To pravý, teplý jaro? A k tomu je filipojakubská noc. Že by mi přestala být zima, až mě budou upalovat na hranici? Anebo jim všem uletím na koštěti. Neustálý útěky a návraty. Do školy, domů a ven. Hlavně ať mě nechytí. Ne dneska. Co když nějakou holku upálili přímo tady na náměstí? Křičela? Křičela něco o svojí nevinně, nebo hrůzou? A nebo hrdě stála a provazy měla zařezaný až do masa? Zamrkala jsem a místo kašny viděla na chvíli hořící hranici. Další mrknutí. Kašna a 21. století. Co všechno se za vteřinu, než jsem mrkla napodruhý, mohlo stát? Přitáhla jsem si sako blíž k tělu. Byla mi zima. Ženy s cigaretou už o obchodu s oblečením nestály a lidi spěchali tam a zpátky. 21. století. Uspěchaný, šílený 21. století. 

Autor Elisa K., 30.04.2015
Přečteno 887x
Tipy 9
Poslední tipující: laiknadruhou, AndreaM, enigman, jitoush, Amonasr, aravara, mikrojimbo
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

To jsi měla při vší té smůle ještě docela štěstí, Eliško, že jsi byla "jen" mokrá. Když jsem chodila na gympl já, používaly se kromě vody ještě i různé voňavky, a že to byly kolikrát vůně... smrdělo to jak bolavá noha! (např. ředěný ocet a podobné vychytávky :) A usušením to nezmizelo, to se naopak muselo pořádně umýt a vyprat :)

18.05.2015 20:10:11 | AndreaM

Promiň, že odpovídám tak pozdě, nevšimla jsem si nového komentáře :) Kdysi dávno se i nás smělo něco přilévat... Dokud do té vody někdo nepřilil savo a pár "mladším" (nematurantům) to savo zničilo oblečení... Od té doby je u nás povolená jenom voda, myslím :)

22.05.2015 20:36:04 | Elisa K.

Nic se neděje, ty červené rámečky prostě chybí, co? :)
A je to docela rozumné rozhodnutí, povolit jen vodu. Savo je prevít a ani s tím octem nebo různými rádoby voňavkami to nebyl žádný med :)

23.05.2015 16:58:04 | AndreaM

jen počkej hlava 22...

05.05.2015 23:16:42 | enigman

Počkám...

06.05.2015 21:29:59 | Elisa K.

Klidně tomu můžeš říkat fejeton... Nemám k tomu nic, krom drobnosti - odsazuj od sebe odstavce - lépe se to pak čte... to jeST vše

01.05.2015 09:52:33 | aravara

Splněno ;) A děkuju, Jardo :)

01.05.2015 19:41:50 | Elisa K.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí