Albertovský underground

Albertovský underground

Anotace: Taky jste už někdy poznali underground nějakého obchodu, aniž byste sami chtěli?

 

Má maličkost proplula turnikety zdejšího Penny marketu. Kroky mě neomylně táhly k oddělení pečiva za rohem. Když jsem za inkriminovanej roh zašla, nastal šok. U chlaďáků s masem, vejci, jogurty a podobnými mňamkami stála moje třídní a angličtinářka v jednom. Chvilku jsem zvažovala, jestli ji pozdravit, protože jsem ji viděla před půl hodinou ve škole. Tak jsem to řízla oklikou a věřila jsem, že ji nepotkám. Ale protože jsem stále naivní a svým způsobem blbá, tak mi nedošlo, že se s ní stejně potkám, protože podél mimo jiné regálu s pečivem se jde k pokladnám.

           „Aaa, dobrý den!“ dělala jsem slušnou studentku, když naprosto nevyhnutelně prošla kolem, zrovna ve chvíli dávání donutu s čokoládovou náplní a polevou do pytlíku. Hmmm, čokoláda. Svým způsobem chápu všechny čokoholiky.

 Taky mě pozdravila, a protože jsem za ní nechtěla vystávat důlek ve frontě, rozhodla jsem se po okružní pěší jízdu napříč obchodem. Periferně jsem zahlídla červenou halenku a napadlo mě, že si ze mě už někdo dělá fakt srandu. První angličtinářka a teď i matikářka? Anebo mám už přeludy. To bude ono, prostě už mi hráblo.

         Kroužení po obchodě mě brzy přestalo bavit, a protože angličtinářka už byla fuč, zatočila jsem k pokladnám. A koho za sebou nepotkám, matikářku. Tak jsem pozdravila a byla jsem vnitřně ráda, že netrpím halucinacemi a hurá pryč.

      Začala mi vibrovat kapsa a já se zvesela zpovídala mámě, na koho jsem narazila.

„Mám nervy vybraný na den dopředu,“ zasmála jsem se. Je až neskutečný, jak jsem naivní. Nedá se toho zbavit? Prý se toho člověk zbavuje samovolně v průběhu života…

        Moje další zastávka vedla do Albertu, kde jsem si chvilkově přivlastnila croissant do klece z igelitového pytlíku, protože ten pro změnu nemají v Penny. Moje malá procházka po skoro všech pro mě blízkých obchodech se blížila ke konci a já už se těšila na postel. Pokladní, taková mladá holčina, mi vtiskla do dlaně zpátky drobný, já si je vsypala do peněženky a peněženku schovala v kabelce. Zapnula jsem zip a chystala se do druhé kapsy dát koupený croissant. Ruka objímající ucha igelitového pytlíku se zastavila na půl cesty.

       „Dobrej, pojďte se mnou,“ chlap z ochranky mi ledabyle ukázal jakousi kartičku a já ho s nákupem stále v ruce následovala. Zašel za plachtu vedle pultu s uzeninami a mě se pomalu začala točit hlava.

„Tak mi ukažte, co máte v tý kabelce. Otevřte tu kabelku,“ vyzval mě a k točení hlavy se přidaly závratě a pocení. Z principu, chápete.

„Peněženka, a tohle je z Penny marketu,“ ukázala jsem na donut.

„Máte z toho Penny marketu lísteček?“

„Ne.“ Krávo! Ty jedna blbá krávo!

„Tak počkáme na kolegu.“

      Sevřela jsem pevně ucha kabelky. Ve vedlejší kapse, kterou jsem neotevřela, jsem měla ještě čtvrtku chleba k večeři a klíče. Chleba jsem koupila v jedné samoobsluze, kterou máme hned kousek od bytu. Za sedm korun.

„V klidu… Zatím,“ snažil se mě uklidnit, když viděl, že se očividně třesu. Věděla jsem, že můžu být v klidu. Ale vždycky je nějaký malý ale.          

   Víte, je jeden druh donutů, kterej prodává jak Penny, tak Albert. A kdybych si koupila ten, tak je to konečná. Já jsem ovšem mlsná a „čistokrevně Pennyovský“ mi chutná víc. To je snad poprvý, co mě můj mlsnej jazyk zachrání.

      Dorazil kolega, nastala výměna stráží a pan „Dobrej, pojďte se mnou,“ zmizel. Zarývala jsem nehty do uší nebohý kabelky, která za nic nemohla a měla jsem pocit, že sebou každou chvilku v tomhle skladu nebo co to bylo, seknu na zem. Neodvažovala jsem se pohnout, podívat se na mobil kolik je hodin, možná jsem ani nemrkala. Můj průvodce Albertovským undergroundem se vrátil a poprosil mě, jestli bych mohla vyndat ten nákup z Penny. Jasně, chce si zjistit, jestli se to tu prodává. Zašel někam dozadu a já věděla, že mám vyhráno. Chodím sem nakupovat už několik let a zdejší sortiment pečiva mám v malíku. Mě nenachytáš.

      Taky že ne. Nákup mi vrátil a omluvil se, já jen kývla a vylítla zpoza plachty. Využila jsem prázdné, ale odemčené pokladny, kterou jsem prošla k východu a hurá domů. K posteli. Večeři. Učení a notebooku. Něco mi stejně říká, že se teď pokusím Albertu vyhýbat. Anebo se pokusím chovat ještě míň podezřele. A pokud toho sekuriťáka někdy potkám třeba při odchodu z mých „dalších nelegálních nákupů,“ tak se usměju. Na truc. Protože ze mě nikdo idiota dělat nebude. To můžu jenom já. A pár lidí, kterejm to dovolím.

 

 

Autor Elisa K., 15.06.2015
Přečteno 644x
Tipy 11
Poslední tipující: Akrij8, Sýkorka07, Amonasr, jitoush, Pamína, J's .., Frr, Lůca
ikonkaKomentáře (14)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

ale to jsi přesně celá ty! :)

16.06.2015 19:43:55 | CoT

Jak to myslíš? :)

16.06.2015 20:02:43 | Elisa K.

strašně přímočaře.. čtu a doslova tě vidím.

16.06.2015 20:04:15 | CoT

No jej :)

16.06.2015 20:08:26 | Elisa K.

Uf, to je mi Tě líto, Eli. Ale na druhou stranu jsi to moc pěkně podala, neodrhla jsem se!

15.06.2015 21:41:11 | Pamína

Děkuju, Pamí. Upřímně, bylo to pro mě urážející, okradlo mě to o čas... Mnoho povyku pro nic.

15.06.2015 21:45:16 | Elisa K.

Pěkný příběh.
Vzpoměl jsem si, jak jsem si v Albertu v Olomouci koupil čokoládu. Normálně jsem ji vzal z pultu, zaplatil a šel vrátit košík. Najednou se za mnou ozvalo. "Vy jste to ukrad!" Zmateně jsem se otočil a zeptal jsem se co jako že jsem měl ukrást. "Tu čokoládu!" řvala za mnou jakási prodavačka. Tak jsem se na ni podíval, usmál se, odvětil: "To víte, že ne." a odešel jsem na vlak.
Nevim no, tehdy jsem měl dlouhé vlasy, dlouhé neupravené vousy a moc jsem se nekoupal. Byl jsem tudíž hned podezřelej.
Dnes jsem jel vlakem z Hradce Králové a když jsem přicházel na nádraží všiml jsem si dvojce jakýchsi zvláštních lidí, kteří měly na sobě takové ty fosforeskující vesty a na nich napsáno POMOCNÍK PREVENCE PROTI KRIMINALITĚ. Tož jsem se vyděsil aby po mě preventivně něco nechtěli a po chvíli si začal vymýšlet vtipné situace jak si obleču stejnou vestu s nápisem POMOCNÍK PREVENCE PROTI NADMĚRNÉ PREVENCI PROTI KRIMINALITĚ a budu za nimi všude dolejzat jako oni dolejzali za každým cikánem, kterej se na nádraží vyskytl. Když vtom jsem si všiml dvou policistů, kteří si to nasměřovali za jedním čekajícím na lavičce v nádražní hale. Chvíli mu něco důrazně vysvětlovali, pán rozhazoval rukama, pak se zvednul a šel pryč. Policajt za nim ještě vykřikoval: "Na ten Váš smrad tady nikdo není zvědavej."
Připadá mi, jako kdyby ten Albertovskej undeground byl všude kam se podívám.

15.06.2015 21:35:26 | Slav Milo

Tak pomocník prevence proti nadměrné prevenci je teda skvělej! Děkuju.

15.06.2015 21:37:25 | Elisa K.

Dobré. Chápu tě. Já se nedávno vydala do Tesca s čokoládou, kterou jsm dostala od jednoho pcienta. U turniketu jsem se střetla s chlápkem, který začal pípat a ukázal ochrance čokoládu, kterou si právě koupil a která mu pípala. Byla to ta samá jakou jsem já dostala. Raději jsem k tomu týpkovi od ochranky přišla, ukázala jsem mu, co jsem dostala a on přikývnul a jen se zeptal jestli jsem z chirurgie, že by potřeboval vyříznout bradavici...

15.06.2015 20:01:43 | Lůca

Podle stylu, kterým jsi to napsala, jsi to očividně brala v klidu...

15.06.2015 20:08:53 | Elisa K.

To, že jsem se bála, abych nepípala, proto jsem se prozradila kde otrokařím, nebo to, že po mě chtěl něco vyříznout?

15.06.2015 20:11:04 | Lůca

Oboje.

15.06.2015 20:15:36 | Elisa K.

Tak pípat se mi nechtělo, obvykle v tom Tescu potkám pár svých pacošů a ten ,,ochranář" ten si myslí, že je strašně důležitý. Stejně si myslím, že odtarnění té bradavice by mu na kráse stejně nepřidlo- jako úchyl bude vypadat stále.
Každopádně ti z toho plnye ponaučení - brát si lístky :)

15.06.2015 20:19:32 | Lůca

Přesně tak, ode dneška i od obyčejných rohlíků :)

15.06.2015 20:22:34 | Elisa K.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí