Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Kudy kam? Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
Obrázek si pamatuji,slova jsi doplnila krásný:-))
Kudy kam? Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
.....když ono to "peklo" a "ráj"jsou docela relativní pojmy,je spousta
mezistavů mezi tím,o kterých nelze jednoznačně říci,zda jsou kladné
nebo záporné.....ale jinak,o těch rozcestích a zásadních rozhodnutích něco vím,bohužel,občas to je taky z "pekla"do "pekla"....nebo více lidštěji
z bláta do louže.....Ale jo,rozcestí se zvládnou......do RÁJE.....Ji./úsměv/
Kudy kam? Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
tak bacha, ten obrázek jsi evidentně čmajzla, už jsem ho tu tipoval 16.5.!!! nahlásil jsem tě adminovi, holčičko!
(s tím textem mi to připadá lepšatější, i když pochybuji o existenci dálnice Peklo - Ráj, to už se spíš snad zrealizuje Vídeň - Brno :-D)
21.05.2015 16:55:59 | reagovat
Kudy kam? Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
...(cesty vedou jen) odněkud někam, hlavně neopouštět sama sebe...hezká ;-)
Kudy kam? Publikoval(a): Amelie M. | Miniatura, hříčka » Ze života
Nějak jsi to rozvinula.
Na každé cestě něco čeká. I třeba jen to, že po ní jdeme. ;-)
Jak mě děda naučil věřit.. Publikoval(a): Amelie M. | Prozaická miniatura » Ze života
Náboženství a víra není jedno a totéž. Také ke své víře náboženství nepotřebuju, naopak by mi jen překáželo. Nedá se to nijak uchopit, jen kroužit kolem toho - udělala jsi to moc pěkně :-)
Jak mě děda naučil věřit.. Publikoval(a): Amelie M. | Prozaická miniatura » Ze života
Amelinko to je silný, působivý, smutný a zároveň krásně podaný...:-)
Jak mě děda naučil věřit.. Publikoval(a): Amelie M. | Prozaická miniatura » Ze života
věřím... když odcházel můj táta bylo tam spousty věcí, co jsem cítila, já... věřím na čekání se rozloučit, věřím na to, že člověk ví, že odchází... věřím i na to, že dává signály, že odchází... a jsem ráda, že jsem mohla být u toho.. věřím..
19.05.2015 23:54:02 | zelená vílareagovat
Jak mě děda naučil věřit.. Publikoval(a): Amelie M. | Prozaická miniatura » Ze života
Moc hezky a poutavě napsané.
Mám podobné zážitky.
Jak mě děda naučil věřit.. Publikoval(a): Amelie M. | Prozaická miniatura » Ze života
...není se čeho bát...já jsem naopak zvědavej...:)...a taky mě zachytilo, jak se neustále omlouváme věřícím, že nejsme věřící...jako bychom kolem nich měli chodit po špičkách jen proto, že mají nějakej názor...nějakou víru...a kdo z nás ji nemá?...a spousta těchto takzvaně věřících ji neakceptuje...ta zakodovanost nevěřícího psa je pořád dosti silná...:)
Jak mě děda naučil věřit.. Publikoval(a): Amelie M. | Prozaická miniatura » Ze života
něco je, a cítím to nějak podobně.
19.05.2015 00:08:42 | reagovat
Jak mě děda naučil věřit.. Publikoval(a): Amelie M. | Prozaická miniatura » Ze života
Působivě popsáno. Myslím, že nezáleží, jak si člověk to NĚCO pojmenuje, jestli tomu řekne víra nebo jinak či zda tomu vůbec nějak řekne. ;-)
Co bylo dál? Publikoval(a): Amelie M. | Poezie v próze » Ostatní
Báseň je pěkná, žádného pokulhávání jsem si nevšimla :) Co se týče seriálu, tak to vůbec nevím, která bije, protože žádný nesleduji...
Kudy kam? Publikoval(a): Amelie M. | Experiment » Filozofické
No tak to ti můžu říct úplně přesně: Zlatou střední... cestou necestou... rovnou za nosem... přímo do... Říma :)))
