Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Ziměnky Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Ostatní
Úžasná..
Šel kolem Poutník Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Láska
Každému kdo ve tmě, ať cestu zkříží náhodný to Poutník... ST
Uvěřit... Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Láska
Milá Helen, objevila jsem tvůj profil zde na literu až nyní, nejsem tu dlouho a objevuju postupně. Ani nedutám ... tak bych asi popsala svůj momentální pocit u tvých děl. Děkuju.
Eta-Aquaridy Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Ze života
každý tam hluboko uvnitř ,je tím malým vystrašeným dítětem,které sní o hvězdách.
Plno ("věcí") padá aby zmizelo a zas obohatilo to nové...
Na vejminku i ve špitále aneb Jak se žilo starým lidem kdysi Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní » Ostatní
Ano, Helen, vnímáme to asi hodně podobně a jsou mi známy i souvislosti vzniku Tvého příspěvku, které zmiňuješ. Proto jsem cítil potřebu se k Tvému stanovisku svým úhlem pohledu také připojit, se stejnou pokorou, s jakou jsi ho i psala :-) I já Ti děkuji za srozumění :-)
Na vejminku i ve špitále aneb Jak se žilo starým lidem kdysi Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní » Ostatní
Ahoj Helen. Tenhle tvůj text, reakce, se mi líbí víc svou střízlivostí, nadhledem a uvědoměním. Sama bych to líp nenapsala. Mám ráda tvůj styl, zvídavost i to jak široký máš rozhled. Pro mě osobně jsou příroda, vesmír, ekologie, planeta, lidstvo, člověk tak složité a obsáhlé pojmy, které možná nikdy plně do všech důsledků nepochopíme, a nelze je shrnout do pár odstavců, nad kterými narýsujeme kříž a zakončíme vykřičníkem. Děkuji opět, že jsem mohla číst. :O)
29.06.2020 23:39:36 | reagovat
Na vejminku i ve špitále aneb Jak se žilo starým lidem kdysi Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní » Ostatní
Souhlasím, chtít zastavit evoluci či dokonce zařadit zpětný chod sice můžeme, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Ve svých důsledcích jsou taková zbožná přání spíš kontraproduktivní a odvádí od toho, co každý z nás může sám u sebe doopravdy dělat. Jde o to naložit co nejlépe s tím, co máme, uvědomit si různá nebezpečí, dokonce i tu reálnou možnost sebezničení lidstva, pokud budou chod světa určovat nadále především jen úzké hrabivé zájmy těch, kdo svou ekonomickou moc dokáží efektivně přetavit v moc politickou. Líbí se mi Tvůj závěr - pasivní deziluze ze všech těch nepravostí, které kolem sebe vidíme, není cesta, to je zbytečná rezignace. Důstojný život, tak jak ho definuješ, to je ta naděje, které je možné se držet. Příklady táhnou, z malých věcí se můžou zrodit i velké - to už je starost společenského "samovývoje", který má své vlastní zákonitosti a neobejde se bez krizí, ale naštěstí ani bez katarzí, které jsou příležitostí k nápravě trendu. Úkolem jednotlivce není měnit svět, to není v jeho silách, to je jen nabubřelý mesiášský komplex, který zpravidla vede k větším škodám než užitku. Ale stát na té správně straně, to je v silách každého, pokud není líný zapojit své kritické myšlení a není jen pouhým sobeckým konzumentem papouškujícím levná propagandistická klišé... :-)
Na zastávce Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Ze života
krásná vytesaná.. s vakuovanou duší
Rosette Nebula Publikoval(a): Helen Zaurak | Básně » Ze života
slzy na tváři jsou stejně důležité jako smích...
Rosette Nebula Publikoval(a): Helen Zaurak | Básně » Ze života
Připadám si obdarován růží, která nevadne a její vůně a barva je podobna ptačímu hejnu kroužícímu kolem srdce.
Eta-Aquaridy Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Ze života
Úplně je cítit vůni té noci.
Liška na měsíci Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Láska
krajina náhle lichá.. se vmáčkla do trnitých korun mezi jitřenky.. a začal padat déšť na místo ticha..
Mlčení Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Ze života
píšeš, jako když se dívám vitráží..
Rosette Nebula Publikoval(a): Helen Zaurak | Básně » Ze života
I v naší nepatrnosti je zakleté zrnko čehosi velkoryse všeobjímajícího... :-)
Rosette Nebula Publikoval(a): Helen Zaurak | Básně » Ze života
Jsem tak uboze přízemním. Jen černým střevíčkům panně noci stojím na špičkách a dotýkám se prsty hrudi hvězd. Nebuď mě.
Helen krásné, verše básné*