Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
Zajímavá úvaha.
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
Odejít odněkud nikdy není snadné. To neplatí jen o opuštění rodného hnízda, to platí i o změně práce, o změně smýšlení, změně postojů, změně politické orientace a jiných změnách, protože každá změna sebou přináší určitý prvek nejistoty, kterému se člověk většinou snaží vyhnout.
Další a to neméně důležitá věc je to, že musí být KAM odejít. Jen težko někdo bude odcházet z rodného domu od rodičů, když nebude mít kam jít. Málokdo odchází rovnou pod most. A samozřejmě čím lepší "mamahotel" takový syn doma má, tím spíše si vybírá zda a kam odejde. A čím horší jsou alternativy po odchodu, tím spíše se nehne.
Proč by měla být chyba církve, že si opečovává své ovečky? Proč by měla být chyba, že se stará a také to, že ke svým členům cítí náklonnost a jen nerada se s nimi loučí? Minimálně stejná chyba pak tedy je, že nejsou alternativy kde dospět a opravdu vydat se z rodičovského domu do feťáckého doupěte není to pravé ořechové. A dospět tím, že mi dají přes ústa, oberou mě, okradou, připraví o iluze a možná i psychicky zlomí, to je na můj vkus dost nevhodná škola života. Už jen proto, že ji mnoho lidí nezvládne. Na to se stačí koukat z domácího okna, některé kratochvíle prostředí mimo rodinu si člověk rád nechá ujít.
Odejít může jen ten, kdo je dost silný a shopný takový odchod ustát. Většinou se to projevuje tím, že je dostatečně sebevědomý, dostatečně schopný, nebojí se vlastních rozhodování, je ochoten do toho mamince i mluvit a hlavně - není hloupý a nekřičí jen pubertálně o tom, že ho fotr s matkou omezují, aniž by si sám uměl byť jen namazat chleba - o vydělání peněz na něj ani nemluvě.
Takový silný a sebevědomý člověk, ten se nezalekne ani těch možných církevních pomluv nebo snad konfliktů. Ten s nimi počítá a umí si dát dohromady, co mu za co stojí. To jen neschopná nula se nechá porazit hned první překážkou nějaké pomluvy. Tím spíš by také neměla vůbec přelézt práh z domu, aby jí někdo neublížil ještě víc. Člověk kterej se složí po hádce s maminkou, ten těžko vydrží hádku s mistrem, zaměstnavatelem, ten těžko ustojí sám sebe. A v církvi to platí úplně stejně. A protože vznikají nové sbory, nové církve i nové denominace a ty staré se mění a reformují, je vidět, že těch silných není zase tak málo a i přes nějakou tu pomluvu nebo církevní konflikt tu svoji odpovědnost ustojí a unesou tu váhu samostatnosti na svých ramenou. a ti ostatní? Ti by měli sedět doma a držet se máminy sukně, protože jejich zkušenost po odchodu z domu musí být zákonitě hrůzostrašná.
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
Daniel S
Církev špatně rozchází, že z ní lidi odcházejí. Jak jsi psal o té matce, která se nemůže smířit s dospělostí svého syna. Jediná šance pro dospělost je od takové matky odejít. To samé platí i u církve. A matka? (církev)? Nehledá chybu v sobě... Tito "odpadlíci" jsou pak předkládáni jako negativní příklad (jak od matky, tak od církve). Odejít z církve bez následků (konflikt, následné pomluvy..)není možné, jako odejít od matky, pro kterou jsem stále dítě.
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
dead-head
Když někdo potírá něco nevědomě, tak je to věc, která se dá asi těžko nějak korigovat, nemyslíš? Pokud je to nevědomě, tak asi také těžko dá určit, kdy církev skutečně nevědomě potírá a kdy nepotírá. Respektive, nebude existovat univerzální návod od kdy potírá a kdy ještě ne.
Tím pádem je také nutno být velmi opatrný na ono "duchovní zakrnění" jak píšeš, protože si to každý musí rozhodnout sám a to i se svým odchodem z církve. Naštěstí církev i přes všechny necnosti není sekta a vystoupení z ní je normálně bez následků možné...
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
pokud mohu vstoupit:... pro mne se poněkud změnil význam slova *pokora* - :) šílený pro mne bylo setkání s téměř-budoucím-duchovním, který pravil, že z křesťanského hlediska je zásluhou bejt *první v tom, že jsem poslední* (volně parafrázováno, ale doufám, že je jasné, co mám na mysli)... Pro mne je toto jen pýcha naruby alias opět pýcha; a něčím podobným se může stát honba za extrémní konverzní zkušeností.... :) Tak nějak mám dojem, že sračky si člověka vyhledaj samy a domáhat se jich, abych našel Boha jest scestným.... stačí, že se dostavujou - a pak už jaksi obstát, ale nehrát si na boha tím, že je schválně sobě či druhejm připravuju /neb to je stejná mince.../.. no, rovnováhy bejvaj složitý, takže v konkrétních situacích to může zase bejt všecko trošku jinak /a nakonec opravdu jsme každý svého života bohem.../... No a církev... :) jaksi pokora v tom, že se mohu mejlit... přestože mám zdánlivě ten patent na pravdu v podobě Svaté knihy...
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
Já s tím mám trochu jiný problém - poměrně široce rozebíráš ono "umrtvování" určité části těla nebo duše a poukzuješ na to, že se tělo, nbeo duše brání. Mohu jen souhlasit, čím více se člověk snaží "umrtvovat" svou temnou stránku těla i duše, tím víc se tělo i duše brání.
Ale co s tím? Tvůj posun premisy je v tomto ohledu podlě mě maličko krkolomný, když z toho tak nějak vyplývá, že člověk "nemá tlačit na pilu" a třeba to dobře dopadne a navíc třeba člověk může přerůst i církev, která se do podobného experimentu nechce pustit.
Máš skutečně pravdu, že člověk si asi potřebuje sáhnout na dno, aby mohl definitivně duševně dospět, ale je tut aké ta druhá a bohužel mnohem častější možnost že takový náraz o dno člověka definitivně zlomí. A najít tu chvíli v lidském životě, kdy už se to nestane, kdy už je člověk schopen přijmout sám sebe jako autoritu, to je věc ošidná a naprosto neměřitelná.
Církve proto jako organizace do tohoto procesu vůbec nezasahují. A když někdo jak říkáš "ztratí Boha" tak to musejí vnímat negativně minimálně do té chvíle, než se ukáže, že je člověk pro tuto ztrátu dostatečně zralý. Ale církev přece není arbitr, tkerý by měl rozhodovat, kdo už zralý je a kdo ještě není. Navíc se až příliš často setkává s tím, že člověk přiraven nebyl a nejenže nedospěl k vnitřní autoritě a odpovědnosti, ale ještě navíc popřel celý svůj dosavadní život a výsledkem musí být minimálně duševní zmatek.
Církev tedy v náboženském ohledu plní funki matky, která se vlastně nikdy nesmíří s tím, že synáček už chce žít sám a na vlastní odpovědnost. Nikdy se nesrovná s tím, že jí třeba už není zapotřebí, protože potomek už dospěl. A stejně jako maminka napomíná i padesátiletého synka, bude totéž dělat i církev. Vždycky bude napomínat své dospělé členy a bude jim přikazvoat "brát si šálu a čepici" stejně jako to dělala ´dokud byli děti a nebyli schopni svou odpovědnost převzít.
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
Zajímavé..už jsem se k těmto tématům vyjadřoval mockrát
tak už nebudu,ale není to špatné,jak to vidím já..
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
/:) bohužel více tipy nedisponuji/
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
.....překvapuje mne, jak malý ohlas tato podle mne poměrně kontroverzní a zajímavá úvaha má...
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
no, zatím jen hmmm... :-) nevim jestli o někdy vstřebám
o myšlenkách Publikoval(a): dead-head | Básně » Ostatní
dal bych pod humorné
Křesťanství je pro děti, bibli píší dospělí Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
já to pochopila tak, že ta extrémní zkušenost vlastně může znamenat přitakání násilí, včetně násilí na bezmocných /ztroskotání na pustém ostrově nebo podobný zážitek, kde nefiguruje tlak ze strany lidí, není masová záležitost/ - což je myslím nebezpečné - zvláště za neblahých historických zkušeností se stavy, kdy *místo, které měl v jeho životě do té doby bůh, převezme on sám. Člověk se tak stává sám sobě bohem* ... takže mi připadá pochopitelné, že je snaha regulovat... ...úvaha je pěkná.
text psaný pastelkou Publikoval(a): dead-head | Básně » Ostatní
jasně že nevybral... to je praštěná debata :) máš ale recht
text psaný pastelkou Publikoval(a): dead-head | Básně » Ostatní
každý ty barvy vnímáme jinak. Nevidím v tom nic tak "tmavého", prostě to tak vidíš ty a navíc o tom píšeš, což je ještě navíc.
20.01.2010 22:59:00 | její alter egoreagovat
text psaný pastelkou Publikoval(a): dead-head | Básně » Ostatní
já taky nemusím řešit - blbý je, že zatím si většinou ještě pořád vybírám, že to řeším - ale i to pomine
20.01.2010 19:20:00 | Romana Šamanka Ladylobareagovat