Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
POJMY vs. DOJMY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
A když už, tak jen na malou chvíličku. Makrosvět nikdy nebyl a nebude ideální a svůj mikrosvět bychom si měli umět před ním chránit pro vše, co je skutečně hezké a má smysl. A je toho taky víc než dost ;-))
REŽISÉŘI Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
:-D ...a dokráááááčíme si pro něj po krokodýlími slzami promáčeném červ(en/av)ém koberci...? :-D
dotýkejte se mých kruhů Publikoval(a): Frr | Satira, epigram » Humor
Tak tak ;-))
dotýkejte se mých kruhů Publikoval(a): Frr | Satira, epigram » Humor
Nezbedný ptáček radostně upouštějící hovínka pro štěstí :-) ST
VINUM ET MUSICA LAETIFICANT COR... Publikoval(a): básněnka | Básně » Ze života
KošatoST plných přetékajících citů... :-)
Z prázdnoty vodoměrek... Publikoval(a): básněnka | Básně » Ze života
Když se vteřina osamělosti ve vzduchoprázdném tichu na čas zaSTaví... Působivé :-)
Křehká krása léta Publikoval(a): Nikita44 | Básně » Ostatní
Až jsem se zalknul :-) ST
POJMY vs. DOJMY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
...pššššt... ;-)))
POJMY vs. DOJMY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
;-))
POJMY vs. DOJMY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
Jo, považuji to za jeden z mých řídkých životních "majstrštyků" ;-))
A pokud jde o patologické loutkaře, vodící na drátkách i ty nejmocnější politiky v pimprlovém divadélku pro věčně nedospělé děti, které si v transu z předváděné tragikomedie ani nevšimly, že se jim už připékají zadky na hořících židlíčkách, s tím můžu jen naprosto souhlasit...
POJMY vs. DOJMY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
;-))
POJMY vs. DOJMY Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
:-D Oni (nebo my?) JSOU přece všude - já jen vycházím ze svého soukromého pozorování, kde je ta koncentrace nejvyšší a zřejmě i nejnebezpečnější... ;-)
V největším a nejnapínavějším obklíčení jsem se ale cítil asi před dvaceti lety na jedné vídeňské psychiatrické klinice, kde jsem měl za úkol vyzvednout hospitalizovanou příbuznou a odvézt ji zpět do ČR, aby ten její tamní neplánovaný pobyt její nejbližší finančně nezruinoval. Tenkrát jsem o jejím vydání musel přesvědčit tamní primářku a jakési její koncilium a když jsem se s nimi sešel, seznal jsem z výrazů v jejich očích, že se kromě bílých plášťů od svých pacientů nijak podstatněji neliší. Musil jsem tedy zvolit zhruba stejně vemlouvavý a chlácholivý přístup, jako k dotyčné příbuzné (i její souhlas byl podmínkou vydání), a když se mi podařilo přesvědčit obě strany (pacientku i lékaře), strašně se mi ulevilo. Byl jsem tenkrát ale po nějakém vydatnějším tahu z předvečera a oči mi myslím svítily podobně jako jim, to možná nakonec rozhodlo - že jsem byl taky "jejich" ;-))