Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
STŘEDOBODY Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Jo, Kubíno - to zní hodně filozoficky... :-))
STŘEDOBODY Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Věrnost je jistě šlechetná vlastnost... ;-))
STŘEDOBODY Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Jo! Už jen při pouhém pokusu... ;-))
STŘEDOBODY Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Věčnost dvou vesmírků je jedna z těch nejhezčích... ;-))
STŘEDOBODY Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Nepochybně a nejen v tomto momentu...! ;-))
SKUTEČNOST Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Doktor M. Tě tak určitě jen škádlí - rozhodně s tím žádný pokoj nedávej... ;-)) To bys nás pak připravil i o své skvělé texty, které umí všechno nasvítit z nečekaných a pozoruhodných úhlů - sám jsi tedy té teze o očích a mozku nejlepším potvrzením, což nepochybně neuniklo ani doktoru M. ... :-))
SKUTEČNOST Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Jo, popsal jsi to hezky, zvlášť poznámka o tom, že se člověk chová podle toho, co si myslí, je podnětná a líbí se mi. I když možná by se to dalo někdy i otočit, že si člověk vytváří alibi ke svému chování tak, že mu přizpůsobuje své myšlení (tj., že nejdřív něco provede a pak si to chce nějak ospravedlnit) ;-)
A pokud jde o zdroje, přiznám se, že žádné nedotknutelně posvátné autority nemám a že si snažím vytvářet víceméně svůj vlastní názor nezávisle na nich. Z toho důvodu se ani nešprtám různé citáty, schovávání se za všelijaké obecně uznávané autority je mi vždy spíš podezřelé a zavání mi nedostatkem vlastního přesvědčení a intelektuální nesamostatností. Samozřejmě jsou tací velikáni, co to umí hezky vyjádřit a mluví mi z duše, ale nikoho asi „nežeru“ se vším všudy, tj. „i s chlupama“ (ani mé oblíbence Karla Čapka a Stefana Zweiga – souzním sice s jejich neochvějnou vírou v humanismus, ale zasazenou do současných kontextů, t.zn. s větší mírou skepticismu). Oporu pak nacházím asi hlavně ve svých životních zkušenostech, už snad mám z čeho čerpat. Myslím si, že vlastní étos si člověk netvoří příliš nějakým studiem teorie, ale spíš se s ním už rodí, trochu ho modifikuje rodina a škola a trochu životní zkušenosti. Když to zjednoduším, kdo je férový a má smysl pro spravedlnost, empatii k druhým, tak je takový už jako dítě a ponechá si to až do smrti, i když v nějakých vypjatých okamžicích může pochopitelně pod silným vnějším tlakem i sám sebe či druhé někdy „zradit“. A kdo je naopak rozený sobecký podrazák nebo sociopat, ten se může tak nanejvýš někdy před druhými účelově přetvařovat, ale žádný teoretický zdroj ho ve své podstatě nezmění. Takoví dříve zráli pro šibenici a dnes zrají pro uplatnění ve vrcholové politice a velkém byznysu – myšleno samozřejmě s jistou humornou nadsázkou :-D
Tohle vše je ovšem nekonečné téma, vzal jsem to proto jen hodně zlehka… ;-)
STRACH Z LÁSKY Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska
Rozumím Ti, Jitko, a děkuji za zamyšlení :-) Nikdy jsem nevěděl, zda mám závidět lidem, po nichž se láska druhého sklouzne jako po hladkém kameni a nepřemýšlí nad tím, jak se asi cítí ten odmítnutý (nebo si ho třeba nedejbože i cynicky "vychutná"), nebo jestli je mám spíš litovat pro nedostatek empatie. Byl jsem v životě víckrát postaven před situaci, kdy jsem nemohl opětovat cit, kterým jsem byl zahrnován. A nikdy to pro mě nebylo snadné a bylo mi z toho vždycky smutno a cítil jsem se i jaksi provinile - vlastně dodneška nevím, jak by se člověk měl v takové situaci chovat, aby toho druhého zranil co nejméně... Ale zřejmě na to ani žádný jednotný foršrift neexistuje, vždy se musí asi nějak improvizovat podle situace. Mnohem méně jsem myslím trpěl tehdy, kdy jsem byl odmítnut já sám, protože to bylo jen v mých rukách, abych se přes to nějak přenesl. A když má člověk svoji hrdost, není to možná ani tak těžké... ;-)
SKUTEČNOST Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Díky za tak obšírné zamyšlení, ewone, po přečtení mé úvahy. To mi udělalo samozřejmě radost - nic jiného, než aby se pokud možno každý sám v sobě nad těmi víceméně nahodile nahozenými poznámkami zamyslel, mi ani nešlo. Inspiroval mě poslech rozhlasové četby na pokračování Muže bez vlastností od Roberta Musila, kde jednotlivé podstavy také vedou spoustu intelektuálně laděných filosofických úvah či jen trousí takové "učené" poznámky, které sice vypadají vznešeně, ale velký smysl většinou nedávají, když se nad nimi člověk trošku zamyslí, jsou to vlastně takové rádoby vznešené a zajímavě zabalené bláboly (kterých se i dnes na nás denně hrnou celé laviny, jen ne tak noblesně zabalené). Přesto to člověka nutí se nad nimi aspoň občas zamyslet a objevovat tak netradiční úhly pohledu, které přeci jen něco můžou v člověku jinak osvítit. Jsme totiž běžně v zajetí spousty klišé a spoustu nám předhazovaných "mouder" bereme i v běžném životě kolem sebe jako něco daného, aniž bychom se přitom snažili proniknout do podstaty věci. Čili podle mne neškodí občas s některými pojmy trochu zatřepat a znovu si je v sobě nějak urovnat... Každopádně je to jen literatura, žádný seriozní pokus něco exaktně popsat - prostě jen takové načechrání čehosi a snaha o protřepání běžných stereotypů... I z tohoto pohledu mě Tvá reakce potěšila a myslím si, že jsi svým komentářem na charakter mé úvahy pěkně navázal... :-) Díky ;-)
SKUTEČNOST Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Díky za takto přemýšlivou reflexi, Jitko, je v ní spousta zajímavých impulsů - to mi dělá radost :-) Těžko ale říct, zda na nás Vesmíru nezáleží, vždyť jsme svým způsobem jeho děti. Ovšem jako otci mu nejspíš chybí mateřský cit, takže spoléhat se na to, že by nás tahal z bryndy, to taky asi nemůžeme. Tak nezbývá, než abychom se spoléhali hlavně sami na sebe, to je koneckonců i v životě to nejlepší a nejjistější... Ovšem samozřejmě bez oné zpupnosti - pokora je vždycky na místě a víc se toho s ní zpravidla i dosáhne... ;-)
SKUTEČNOST Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Také v to doufám, Zdeni... :-)
SKUTEČNOST Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
To už říkal můj oblíbenec Stefan Zweig, že člověk může utéct všemu, jenom před sebou ne, a já to po něm občas rád opakuju... ;-) Takže opět si, Niki, bezvadně rozumíme, díky :-)