Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Kaktus Publikoval(a): mkinka | Básně » Ostatní
Lalá "chlupatý kaktus/mám tak rád, je to můj zelený/kamarád..."
A teď si představ v Mexiku! Neoholený kámoš, kam se jen podíváš :-)
(Iba) spokojná Publikoval(a): gabenka | Básně » Ostatní
Nemusí být vždy slunečno! Člověk se spokojí i když je polojasno, a listuje si doma v knize ticha a klidu. :-)
jasanům Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
Severská mytologie, polární září moudra. Stín byť na ocelovém vlásku, ouha.
cukrkandlove... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
S rouby tvůrčího nadhledu*
..na schodech.. Publikoval(a): šuměnka | Básně » Ze života
Nevím, jaký stupeň má to pivo. Nevím na jakém stupni schodu
je pěkně nebo tklivo
jak okem smítku smrti uhýbat?
Vím jen že schodištěm nahoru a dolů
být jiskrou mezi křemínky
spolu žít, do zmírání milovat.
Jak snadné a složité zároveň.
V dálce byl vidět muž na oslíku Publikoval(a): jort1 | Miniatura, hříčka » Ostatní
Tak můj oblíbený "Čombe" M. Pavlíček pod nohama političky? Ten rock, už fakt degraduje!
na kterém schodu zraje poezie Publikoval(a): nehledaná | Básně » Ostatní
Skvěle pobásnění, Nehledaná*
cezeno přes čeřen fantazie Publikoval(a): Philogyny1 | Ostatní próza » Ze života
Pocit nesmrtelnosti v lese kliše není. Stačí splynout - třeba, do lesního šťavele. Klesnout k patám stromům a oddat se, Oddat se! Les nás obejme a milující vztřebá. Jsme jen koloběhem rozpadu a zrození. Nic nepřijde na zmar.
Možná tě jednou v lese potkám. Budeš mít pušku přes rameno a usedneš na hrob pařezu. Budu jelenem a v očích mi bude slzet prosba milosti. A mezi parohy budu mít zapříčenou smrt.
Ten nástup do básně, jak půvabnou pěšinkou. Rád jsem se po ní vydal*
Ach, jaká to noc! Publikoval(a): mapato | Básně » Romantické
Jsem si vzpoměl - ach, bez demence se poměl. Jak v jedné chvíli můj 2O6cm vysoký děda řekl mé drobné babičce (tedy popravdě, asi jsem tu demenci tak nezahnal) tak jen rekonstrukce paměti.
Seděl jsem s nimi o prázdninách u kuchyňského stolu a jedl hovězí polévku - tak to vím jistě, protože moje dojč babi, vařila je polévky dvě. Ajntopf a hovězí. Děda usrkl se lžíce a pohlédl na babi.
"Šmakuje mi Ellén, i tobě, viď Karlouši?" přikývl jsem.
"Upečeš nám k snídani štrůdl?" přidal si, a mlsně pohlédl na usmívající se babi.
"Ja, vy můj nenasyti!" a pak se to stalo! Ten dobrý a velikánský pecen masa děda, pozvedl ruku a pohladil ji po šedinach.
"Naše babi má v stříbře vlasů hlavu kamínku diamantu. Jsi náš šperk!"
Babi se usmála a pohladila jeho svalnaté předloktí. Sklopila oči a řekla. "ale titýý"
Byl jsem tenkrát ohromen, jak děda babičku má rád a jako pitomicovi mi přišlo na mysl "už abych byl tak starý!"
No a vida Vláďo. Je to tady! Ani to stáří není tak marný. A já myslím, že pro tebe je to prožívaná realita. Tak si někdy u polévky vzpomeň... a pohlaď.
nesmrtelnost letokruhů Publikoval(a): Philogyny1 | Ostatní poezie » Ze života
Pokácíš strom a jeho těla otevřeš dřevěnou knihu s jeho životním bojem o světlo, vodu a okřídlených lékařích. Měl jsem v lese svá úrodná místa hub i zelenou hladinu šera vrcholků stromů, co vyšuměla mé zkryté bolesti tam, do modra, někam.
Jsou to živý tvorové s krví mízy a smoly. Na prkna rozřezaná s tetáží a kotvou suků, které nesly jejich hlasivky. Les je zeleným vlasem planety. Vím, že ho máš velmi ráda a hladíš jej. I ten psací stroj, jak datel vyťukavá... do krásy verše.
Strach Publikoval(a): mkinka | Básně » Ostatní
Nikdy nejsi sama! A propo, máš jistě plnou skříň krásy, úsměvu, lásky, krásných vlastností, optimizmu. Tak ten smutek do toho oblékni. Ať si láska povšimne, jak ti to sakra sluší...*
Ráno otvorí oči Publikoval(a): gabenka | Básně » Ostatní
Plavat umíš, a to je dobře.* Břeh máš po ruce a na břehu slunce. Nač se topit v "proč a kdyby?" Když každý druhý, si nepřipouští chyby!
Lpění Publikoval(a): Krahujec | Básně » Ze života
Láska je jen kulhající přemnožené slovo. Má mnoho sirotků a zmrzačených písmen. Ale je to pořád kočka, bez které je život pes.
Magie hejna Publikoval(a): jitoush | Miniatura, hříčka » Příroda
Dnes jsem si tvoji báseň přelétl jako pták. Ale tak to přece nejde! Péří již mám tolik ohmatané větrem. Tak hezky pomalu jsem poskakoval po větvích a pročítal si pomalonku... polehonku. A hned jsem tvém štěbetání nalezl krásu soudružnosti, smělého letu a magii růstu světla. (Však víš, čas a světlo, to je můj tvůrčí fenomén.)
Máš to ale pěknou kreslůvku. Ptáčí sbor už ve svých hnízdečkách 1+svět, si dávaji strohý štěbt na dobrou noc.
Přemýšlím, jestli jeden ptáček - jeden verš? Jesti to vlastně nejsou tvé opeřené múzy. Počkej, hned si je spočítám. Jedna, dvě tř. čt... Oni spočítat nejdou! Dvacet sedum? Přiložím k nim prst a oni? Jako živí, neposedně poskakují!
Ale ty máš básní mnohem víc.
Tak pardon ptáci, a tě pic.
Tak třeba všichni nejsou stěhovavými. Postavím jim na zimu krmítko a když nějaký ptaček přiletí a zaštěbetá světlo, vzpomenu si. Hm, Literu Jitky poezie.*
