Návštěvnost
Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Pondělní Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Milá Dreamy, díky. Pamatuji si, že jsi v jedné své básni měla také téma Robinsona. Líbilo se mi, že jsi je vnímala podobně jako já.
Oči ženy II Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Milá Maruško, děkuji za všechny Tvé komentáře. Těší mě, pokud něco z mého psaní Tě potěšilo. Přeji veselé vánoce
Něha s jemností per rajky Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Díky Maruško.
Něha s jemností per rajky Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Někdy bych to rád neměl všechno po svém. Je to k zamyšlení. Tam, kde už prošlo tolikero lidí nevidím cestu. Mnozí jí ale vidí a z jejího projití umějí zapisovat poutavé črty.
Nebudu se ale tlačit do něčeho, co mi není vlastní.
Díky
Oči ženy II Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
A já jsem si myslel, že dveře jsem nechal doširoka otevřené. Že podle plánku teď může každý vstoupit. :-)
Oči ženy II Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Díky. Mě to také bavilo to psát :-).
Něha s jemností per rajky Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Snad jsem nějak hrábl do kolektivního nevědomí (jak by možná řekl C G Jung) a vybral z něho tento příběh. Mě mnoho neříká. Ty jsi, Šerý, ukázal, že jej vidíš, že se nějak ve světě, na který se dívají Tvé oči, zřetelněji ukazuje. Čtenář na rozdíl od autora rozumí příběhu. Autor je tedy jen slepě vedeným perem. Mně se to líbí. Děkuji za Junga. Díky němu zde nemusím padat do nějaké šílené duchařiny. Líbí se mi také, že jsem se tohoto mohl zúčastnit. Díky.
PS: Pokud bych víc psal v rýmech, možná by se mi to mohlo stávat častěji.
Něha s jemností per rajky Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Milý Šerý, psal jsem "na zakázku" a v rýmech. Něco mi vyšlo. Neřeším to, nestěžuji si, neříkám, že se mi to děje. I tak ale děkuji za podporu. Krásný den.
Něha zamrzlá v pubertě Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Milý Šerý, děkuji. Dal jsem tam písničky, které se také zamýšlejí nad "něhou sněhu".
CESTOU Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Milá Vivien, díky. Uvědomil jsem si, že v těchto komentářích se podařilo propojit teorii realtivity s expresionismem, ukázat, že k sobě nejspíš mají blízko.
Lucie má nějaký text kde je: Už se nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně. Já jsem si to parafrázoval na: často se chci vracet tam, kde mi bylo dobře. Chci se tedy vracet na svá místa, která jsou podobná těm, která ve své básni popisuješ. Překvapuje mě, že píšeš, že to neděláš, že se ocitáš na jiných krásných místech, že netlačíš na pilu. Je to krásné, že jsi tomu takto otevřená, že se Ti to takto daří. Pěkné léto.
CESTOU Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Pokud prožitek proměňuje realitu, pak v tomto kompotu nebo destilátu se zavařeným sluncem pro zimu v digitálním prostoru se dají měřit výrazné kontrakce nebo dilatace. Bedekr bych si ihned koupil. Možná ani nemusím, mám jej právě v rukou. Podle jakých indicií bych nalezl cestu do takových stavů mysli? Možná první by byl právě požadavek ztráty orientace.
I mně bylo dopřáno se ocitat v takových prostorech. Vždy jsem v nich podléhal iluzi, že "od teď už to bude stále takové." Opak byl ale pravdou a čím silnější byla iluze, tím hůře se hledala cesta zpět na tato krásná místa, do kterých se promítá ideál léta.
Nehledej v některých mých slovech složitost. Hraji si s nimi jako s kostkami a stavba mi většinou padá.
Neplakej, Iris Publikoval(a): NigarKalfa | Básně » Smutné
Milá N., znáš Psí Vojáky?
https://www.youtube.com/watch?v=8yb6ttF0i_8
nebo výtah z jejich textu:
VÝTAH Z TEXTU DVŮR A JÁ
FILIP TOPOL
Dokázal být i zábavný.
Třeba když předstíral,
že se na mě chce vrhnout.
Vypadalo to strašidelně,
ale já mu důvěřoval.
Jindy zas s holubama hrál
"škatule, škatule, hejbejte se",
a to bych se i smál,
ale takhle jsem mu jen
do omítky zašeptal:
"Škoda, že bolest bolí…"
To pak klidně zvážněl,
nepatrným gestem přivolal soumrak
a poslal mi do okna vítr.
Vítr – posel s pláštěm naděje
pokládal mi dlaně na čelo
a očima se mi dostával
až hluboko k srdci.
Nebo poslal déšť
a nebyl to pláč,
byl to šepot věčnosti,
který se mi snažil jemně naznačit,
ať tolik nelpím na životě,
že to nemusí být všechno,
že jsem jen kapičkou.
A to mě uklidňovalo.
Byl jsem rád kapičkou
a s pokorou jsem děkoval za ten dar.
A to jsem měl opravdu radost,
neboť jediné, co jsem potřeboval, byla právě tahle přirozenost.
Žil jsem ve stavu,
kdy jsem všechno viděl nahé,
obnažené až na kost, takové, jaké to je,
a bylo to prosté, pravdivé
a svým způsobem nádherné.