Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
A jakýpak asi byl Publikoval(a): kudlankaW | Básně » Smutné
Tak, a máme tu masopust, pro některé peklo :-)
poslední člověk Publikoval(a): piťura | Básně » Ostatní
A ohlédla se? Já bych určitě. Tyto fragmenty dne, dělají den, který zůstane v nás, usadí se a občas se i vynoří, a stane se, že pak jí nejen stihneš zamávat, ale ještě před tím si v poklidném přístavu dáte kávu a pustíš jí z juboxu song, u kterého se dá pomalu tančit.
307 Publikoval(a): Fialový metal | Balady, romance » Pro dospělé
Leštění, tuším závěrečný cyklus :-)
307 Publikoval(a): Fialový metal | Balady, romance » Pro dospělé
A bude to za chvíli ještě stále 307?
dostatečně Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
tak to vidíš, kecám a na tip zapomenu, co se mnou bude :-)
dostatečně Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
ja pozor, madam je fajnšmekr :-)
dostatečně Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
dostačí-postačí, třeba ukázat jako ve škole, jedna až pět?
JEDEN DEN, JEDNA NOC Publikoval(a): Vivien | Povídky » Ze života
Tak to vystihlas velice dobře Son, tím orientovat se a dohlížet, už se šerým jsme si o tom debatili. Potěšilo mě, že sis přečetla obsáhlejší povídku, v tomto jak sama nyní poznávám, je to na literu složitější, básně jsou v popředí zájmu, povídky se tak moc nečtou, asi že by to vzalo moc času. Snažila jsem se to napsat ne moc dlouhé, a zároveň neošidit. No nebylo to jednoduché, proto si v tomto směru vážím čtenářů, kteří přijdou a zanechají stopu i v komentáři. Za odkaz děkuji, už podle krátké upoutávky příležitostně skouknu. Měj se prima a ať se ti nemocnice vyhýbají obloukem!
BÁZLIVÁ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
jé děkuji Maru, no šak, je to o radosti, pro všechny, u kterých to tak třeba momentálně nevypadá ..
turistické trasy jsou vždy modré Publikoval(a): J's .. | Básně » Láska
ta je úžasná!
něco výjimečného Publikoval(a): piťura | Básně » Ostatní
Ne, nejsem ve francouzském filmu, jsem u piťury a vidím krásu okamžiku muž a žena ..
Máš dar Petře, vnímat tyhle dary a umíš je s naprostou lehkostí předat čtenáři, jakoby tam byl on sám ..
Jako na dlani Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
No já se opravdu představou ocitla v čarozemi drobotiny, i pár elfů nakukovalo. Pěkné to máš jitoush.
JEDEN DEN, JEDNA NOC Publikoval(a): Vivien | Povídky » Ze života
Tedy Kájo, i já k tobě uznání, už to, jak ses "prošel" tématem. Především tvůj postřeh, kdo adekvátnost a dodržování kodexů zajistí? Pokud není kapacita v samotném zdravotnictví, pak tu je kapacita ostatních, především nejbližších z rodiny, přátel, kteří mou být hybatelem, aby se stav věcí posunul k lepšímu. Tzn. se na prvním místě o svého nejbližšího zajímat, navštěvovat ho, mluvit s ním a co možná jeho mysl od nemoci odklánět jak to situace dovoluje. A současně s tím tlačit na personál, lékaře, nenechat se "opít rohlíkem", a to je další věc, zjistit si informace, hovořit s dotčenými, a ano, i odborné znalosti jsou velice důležité. Vím, že mnoho zařízení zajišťuje pro blízké svých pacientů i odborné edukační přednášky, dny, ve kterých se mohou zúčastnit skupinových sezení, sdílet své zkušenosti, s pacienty, rodinami, lékaři, psychology. Protože co pacient, to lidský osud. Na druhou stranu musím poznamenat, že vím, že je spousta empatických, zkušených zdravotníků, kteří sebereflexi mají a svou práci dělají velmi dobře, toto si dovolím tvrdit ne z nějakých zprostředkovaných zkušeností či načtených publikací, nedovolila bych si k tak závažnému tématu cokoliv psát, kdybych neměla osobní zkušenost. I proto jsem se zdržela detailnějších popisů některých pasáží, protože i přes všechny nedostatky zdravotnictví si práce lékařů, sester i pomocného personálu nesmírně vážím. Zároveň ale nemohu přehlédnout jakousi apatii a rezignaci v dennodenním rituálu pracovního dne, tato profese ano, je náročná, však starat se o mě vyhořelý, otrávený až hrubý personál, obzvlášť pokud mi zdravotní handicap neumožňuje se adekvátně bránit, ozvat, pak nelze toto (pro mě) tolerovat. A že máme takových případů nejen v psychiatrické praxi, ale i v ústavech, u seniorů, ve zdravotnických zařízeních, jak o tom ostatně píšeš v komentáři. Moc ti děkuju, za tvůj vyvážený, a dovolím si napsat i objektivní, náhled. Zachování lidské důstojnosti a současně i smysluplná léčba, vyžaduje neustále vyvažovat misky vah, což je náročné "na všech frontách", na straně pacienta a jeho blízkých, na straně zdravotníků, a také, a to by nemělo být upozaděné, na straně kompetentních orgánů, legislativy a všeobecně vytvářeného povědomí ve společnosti.
