Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
* * * 95) Publikoval(a): Jan Kacíř | Básně » Ostatní
Dík za čtení a za reakci. Kdysi říkal Werich:"Už abysme byli zase takhle hloupí." Tak nějak to prostě je. Nechci upravovat myšlenky svého výrazně mladšího já. Místy mu už nerozumím.
Svatojánská Publikoval(a): Jan Kacíř | Básně » Ostatní
Já už nevím. Bylo to na sv. Jana Křtitele L.P. 1987, tak jsem to vzal jako téma. No a pak to, co jsem vnímal kolem sebe. Zacházení se svatými věcmi, nenasytná břicha a všechny ty věci z 66. sonetu...
A jaro otevře si vrátka Publikoval(a): Dreamy | Básně » Pro větší děti
Letos těším se víc jak jiné roky. Máš nádherné posly předjaří.
Svatojánská Publikoval(a): Jan Kacíř | Básně » Ostatní
Odpověď je jednoduchá. Byla na řadě. Jsem jen přepisovač z rozpadajícího se sešitu. Napsána byla v termínu ;-). Taky plesniví - tak trochu.
Ještě mi chvíli povídej Publikoval(a): Dreamy | Básně » Romantické
Zřejmě nějaký Šeherezád... Taky bych si nechal povídat a zavřel oči a klidně by to mohlo být i pábení a hladivý monotónní hlas... Ještě chvíli naslouchat...
* * * 88) Publikoval(a): Jan Kacíř | Básně » Ostatní
No na to psací ani moc ne. Jen jsem měl zakázku na asi 30 básní do jistého dramatického pokusu, kdy byly jednotlivé akty (dialogy) prokládány právě těmi básněmi. Nikdy se to nerealizovalo (aspoň pokud vím) a autor té dialogové části se mi ztratil kdesi na Petřinách...
V záplavě polibků Publikoval(a): Dreamy | Básně » Ze života
Krásně popsané neštěstí. Sobě bych přál, aby to tak bylo a tobě víc štěstí a méně psaní. Co z toho je vlastně škoda...
Představy Publikoval(a): Dreamy | Básně » Pro dospělé
Pouze představy jsou bolestivé
Mimo představy se dá všechno přežít
Poznání Publikoval(a): Dreamy | Miniatura, hříčka » Romantické
Nenapadá mě nic jiného než obdiv. Jsi skutečný talent. Popisuješ věci, co se vlastně dějí často a skoro každému, ale naprosto nevšedně a kouzelně. No a to kouzlení s jazykem - v tom jsi dokonalá.
* * * 70) Publikoval(a): Jan Kacíř | Básně » Ostatní
Dobře, tak aby to nevyznělo tak pesimisticky. Pocity tenkrát byly spojeny se skutečností, jež tenkrát panovala. Tedy tupost zahnívajícího bolševizmu na každém kroku. Samozřejmě, že jsme my normální ustrašení nijak netrpěli. Dělali jsme jako, že je to normální a oni si nás za odměnu nevšímali a nechali nás pohybovat se na trajektorii práce - hospoda.
Na rozdíl od civilu, kde se na první pohled nepoznalo kdo je rudá svině a kdo ne u armády to bylo k rozeznání v krystalicky čisté formě. Paradox je v tom, že pokud by tam člověk opravdu chtěl zůstat musel by se přidat k rudochům, takže to stejně nešlo. Leda dělat průsery, dostávat se do basy a pak nasluhovat. Oni však o potížisty tak moc nestáli, takže by se Tě stejně zbavili. Buď by Tě nějak vyexpedovali do toho civilu nebo do Sabinova a to už byl opravdický kriminál a tam se nikomu moc nechtělo.
V té době jsme měli pocit, že to tak bude na věky. Z datumu vidíš, že jsme se mýlili. Za 3 roky bylo po všem. Po všem tedy ne, mnohé ovoce dozrává i dnes. Takže se snad dá tvrdit, že šli od válu a to nám tenkrát stačilo a jak se s tím nakládá dál, to je docla jiná kapitola, do které se opravdu nebudu pouštět.