Komentáře odeslané

refundance... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

umět žít... znamená umět zemřít... snad...
ale upřimně? nevím.... žiju a budu umět odejít? nevím... ale asi ano, budu, zbývá mi něco jiného?
ale teď...?
https://www.youtube.com/watch?v=11y3zRDFVlM

28.06.2025 02:31:18 | zelená vílareagovat

cukrkandlove... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

na holou, jojo na holou... :_)))

28.06.2025 02:19:22 | zelená vílareagovat

tříště... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

boha jeho... nejeho, boha neeee... :-))))
peklo, buřty, muziku... jooo, a víš co já věřím na anděly a na víly... ale boha? jejejeje, ještě tu fajn holky jsou... blabalabalal...

28.06.2025 02:17:20 | zelená vílareagovat

neděl ji... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

šílenost je fajn... nějak tak se rozplývá na jazyku, je jako lízátko, který je chutný, rozzáří oči...
poslouchám francouzské písničky, nerozumím jim ani ťuk, ale dojímají mě...
rozmíchej co chceš, jen se tvoř, miz, ale hlavně zůstávej... zůstaň... celistvě svůj...

28.06.2025 02:13:14 | zelená vílareagovat

kolomlýnsky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

kurňa... ty se tedy nezdáš...
:-)))

28.06.2025 02:00:29 | zelená vílareagovat

noční chodci... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

hmmmm... černobílej svět... odráží tolik barev... díky za něhu, kterou cítím a která je tak důležitá...
jsi možná trochu šedivější
myšlenky tvé plynou a třeští se o kameny a slanost moře... výjimečnost tebe je tiše průzračná v detailech... nikdo neodolá...
dneska mi malá Štěpice objímala a říkala, nikdy, nikdy mě nesmíš pustit, protože já tě nepustím... budu tě držet, pořád... měla bílé šaty, vypadala jako malá čtyřletá nevěsta, čelenku ve vlasech, je snědá, krásná, neskutečně mluví... a budeš se mnou, napořád... dojímala mě... měla jsem pocit, že ji nemohu pustit dál a přitom vím, že ano, že jde dál... že musí jít dál...
ona neví, já ano... někdy se svět fakt zastavuje, možná, že ví... nebo spíš my najednou víme?
a zase je tma... svíčky, tma, hudba, okamžiky, míchám to v sobě... vlastně dobrej drink... je už minulostí? nevím, zatím cítím... zatím se směju a trochu slzy v očích mám...., já vím, že to, co teď píšu je ve vteřině minulost, ale nějak to tak necítím... možná co přetrvává je pořád v nás, nemění se to... je to, máme to... hurrrrráááááá...

28.06.2025 01:55:49 | zelená vílareagovat

nenávratnu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

požehnán... pfuj, že mi huba nebolí... já nebohyně... :-))
přesahuje radost chápání?
je to o osamění nebo o naleznutí sám sebe? kdo ví?

https://www.youtube.com/watch?v=wsxB_NfxNto&list=RDwsxB_NfxNto&start_radio=1

myslím, že jo, myslím, že se vše dá vyslověně vytančit, joooo, ale - spoň na chvilku :-)

28.06.2025 01:31:22 | zelená vílareagovat

jemnou z hran... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

vím...

28.06.2025 01:24:56 | zelená vílareagovat

doněkam... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

ale no táááákkkkk.... pořád jsme ti kočovní cikáni, umějící se smát jen tak, tancovat na skákal pes, hýřit, blbnout, bláznit... sakra, není to nejlepší co umíme... ???
poslouchám dokument o tom, co lidé vidí před smrtí... to co ani lékaři neumí vysvětlit... silné, silná slova, která by měla padat už při životě, ne jen na jeho konci... je to silné, bezbřehé, síla, kterou znám nejen z poslechu, nejen z dokumetů, ale ptám se sama sebe, nechceme tu sílu, to něco vidět a vědět už během života? nechceme silně žít? ne jen umírat? nebo umírat takhle za života?
pláčeme při těchhle chvílích, cítíme úctu, sílu, možnost... ale proč to nevidíme, když nám nic není ? proč tohle necítíme?
díky šarlatáne :-)

28.06.2025 01:22:09 | zelená vílareagovat

o brnění... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

a sbližují se i lidé, co jsou pernamentně neštastní? co myslíš?
a mají spolu ten zarputile neštasnej mejdan proti všemu a proti všem... no jdu si dát jablko... takový ty zelený, co ti tu mají tu skvělou šťávu když se do nich zakousneš...hmmm... jooo-...

28.06.2025 01:11:23 | zelená vílareagovat

lesotaje... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

přemýšlím o tom, jestli existují cesty na kterých už nesejde... jestli jsou to ty konečné... nebo ty, co nikam nevedly, ale nesejde na nich? vždyť nám přeci minimálně ukázaly kam ne...
je tak snadné zabloudit a tak těžké najít cestu?
vždycky říkám, nezačínejte cokoli ne... nejde, nemohu... tím si přeci zavíráte cestu... zkuste jinak... ale nezapomínejte na sebe, na to, že to ne - ano, je na vás, ale když chci z lesa ven zkusme jinak než že to nejde... jde... a to, že to bude lehký nám přeci nikdo neslíbil...

28.06.2025 01:06:30 | zelená vílareagovat

obrazvně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

https://www.youtube.com/watch?v=u9Dg-g7t2l4&list=RDu9Dg-g7t2l4&start_radio=1
tak tahle písnička je pecka... jako takhle jen tak, ti ji tady posílám... :-)
jako takhle, dnes jsem koukala na moji mladou kolegyni, miluje Gagu, chodí v růžové, ale má velká prsa, říkám kolegyni, kdyby mi kousek dala, svět je nespravedlivej a smála jsem se...
svět je ve tvarech :-)

28.06.2025 00:57:43 | zelená vílareagovat

prokládaláná… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

vždy si říkám, co mi fascinuje na tvém psaní... že bych třeba někdy mohla nakouknout jinam, jsem autista, nenakukuji jinam a možná moje chyba, ale jsou to detaily, detaily vnímání co zaznamenáváš, to je mi blízko...
v životě se setkávám s tím, co kdo nemá a chce, občas brečící lidí, kteří, kdyby jen kousek popošli a změnili úhel pohledu, bylo by to jinak... ale nechtějí, chtějí fňukat, i ty, co nemají sebevědomí a ubližují... ale co, karma je zdarma si šeptám ... a pak děti, co si hrajou, co mají rády ty, co jsou... co si na nic nehrajou a mají to něco... naštěstí to mám...
fascinuješ mě... máš velkej dar, měj ho dál...

28.06.2025 00:44:34 | zelená vílareagovat

per spek ti v ní... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života

co je vlastně absolutno? a chtěli bychom v něm žít? já ti nevím...
jsem vrabčák co lítá od stromu ke stromu, pozoruju... jsem potichu a někdy přespříliš hlučná... je mi vidět i slyšet napříč tomu, že moje já je ve tmě, v tichu, v přemýšlení...
jsem sebevědomá... a to dost lidí nežvýká pozitivně, umím říct ne i to, co se mi nelíbí... leč jsem opravdově v kráse detailu, moje opravdové já je neviditelné, neslyšitelné...
chtěla bych moc v krásných chvílích zpomalovat čas a v jiných ho umět přeskakovat...
hodně času trávím s dětmi... tohle mi baví, vlastně opouštím seniory a věnuji se prckům, kteří prostě umí být v přítomnosti... naučila jsem se to a neskutečně baví, nabíjí, učím se...
v mém věku mám opět status student... ještě rok :-) letošek ukončen, ještě to dokončit...
učím se kráse a pravdy je kolik je lidí na světě... a v týmu svých lidí nastavuji zrcadlo... což mnohdy není populární... ale ...perspektivy, pomíjivost, snadnost a sladkost... hmmm...

28.06.2025 00:34:59 | zelená vílareagovat

nejasná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

... ty chvíle, kdy se nikdo nedívá jsou neskutečný... možná se dívá jen on sám na krásu, která se odkrývá... když dokáže vidět...
každý den si zapaluji svíčky, miluju je, jejich světlo, jejich zútulnění světa... plamínek co se hýbe, prosvětluje, hřeje, mísí se mezi světlo a tmu... miluju tyhle okamžiky, i teď mi svítí...
neostrá hranice
narůst evidence
jezero jasu
co rozstřikuje paprsky
rozlévá do tmy stříbrný nimbus
a zaplavuje bělostí cesty náměsíčníků

okamžik... chvíle... pocit... co se vrývá, ono zvláštní ticho, klid, vypneš myšlenky, přítomnost přehlušuje veškeré reality dní... vydechnutí...

28.06.2025 00:16:23 | zelená vílareagovat