Komentáře odeslané

Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.

Nalezeno 6576 záznamů. Zobrazuji 1051-1065.

amorfní... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

seděli jsme takhle v pátek v jedné hospůdce u vody, lodě zakotvené, auto rozestlané... při kávě jsem pozorovala osazenstvo a v duchu si říkala, pár přátel stačí mít... :-) dcera se smála, partner se družil a já v klidu pozorovala... na tady máš dvojku vína Eví.... díky... přisedl si kamarád... je líp? .... najednou byla půlnoc, dáš si ještě víno? nene... tak si dáme panáka? zeptal se kamarád...partner vzal kytaru a zpívalo se... dala jsem si ještě víno a začala se usmívat... kamarád zpíval, slyšela jsem ho prvně v životě... něco mi šeptal a smáli jsme se... a řval, joooo trvalo nám to, ale my se hledali až jsme se našli... pozorovala jsem tohohle prošedivělého muže, co tančil a zpíval, střídavě objímal mě a partnera a křičel... joooo... ona spí v autě a má peřinyyyy... pohladila jsem ho po tváři... :-)

usmála ses
příteli
pokud chceš kráčet
do země zaslíbené
beze zbraní
nejdřív se rozhlédni
kde vlastně jsi
nežeň se
jdi pomalu a opatrně
protože jinak se místo extáze
můžeš zřítit do deliria
zmrzačen zevně na celý život
a zevnitř navěky...

a já si uvědomila, že i když s tímhle pánem jsme odlišní jak noc a den... mám ho ráda... a tak jsem mu to řekla... :-)

13.07.2017 01:37:42 | zelená vílareagovat

non sens sí... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

dnes jsem pozorovala, mimo jiné, hejno dětí... starší bratr opečovával toho mladšího, že jsem v danou chvilku přišla a říkám, ne, udělá to sám... ale jeho nasazení pomáhat je skvostné, ale nezdravé...malou Anežku, natolik nešťastnou, že využívá všeho, aby nemusela nic... zanedbanou holčičku, co dnes začala povídat, smát se a okoukala mazlení... malou Karolínku, která si mě oblíbila a dost hlasitě svou lásku dává najevo...malé miminko, které má v očích tolik, tolik modra... svázala bych svět, kdybych nemohla a neuměla vidět v jejich očích radost... :-)

13.07.2017 01:13:03 | zelená vílareagovat

po večeři... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

šla jsem včera v podvečer na manikůru, pršelo, šla jsem s hlavou skloněnou k zemi... vyjelo na mě auto a zastavilo... jak to že tu takhle couráš s hlavou skloněnou k zemi? zaslechla jsem... podívala jsem se do rozesmátých očí kamaráda... usmála jsem se... nejedeš takhle náhodou v protisměru?? néééééééééééé, já jedu dobře, ale ty zvedni hlavu, tohle k tobě nesedí a vůbec... pak tě nevidím... nakoukla jsem k němu do auta a chtěla mu dát pohlavek, chytil mě za ruku, pohladil... říkám jeď... nu, sice mi málem přejel, ale pak pohladil... máme brzdy, jako gramofon stopku... :-) a jek mi jednou tenhle člověk při nepříjemném rozhovoru sdělil, taky slova, abychom se zeptali a snažili se porozumět... :-)

13.07.2017 00:59:58 | zelená vílareagovat

z vod na té... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

kéž by...

13.07.2017 00:49:33 | zelená vílareagovat

představená... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

nedávno byli tatínci s dětmi na vodě...s kamarádkou jsme je tam vezly, ona odjela hned a já zůstala, chtěla jsem načerpat tu vodáckou atmosféru, projít se tam, posedět s těmi vodáky, které nejraději... sedíme, klábosíme, je osm... Eví, nedáš s námi ještě oheň? a buřty? ptá se kamarád... asi ne, pojedu, mám to kus cesty, alespoň za světla trochu... tak jdeme smečko, uděláme je hned, ať Eví jde s námi... a šlo se... oheň je vlastně dobrej vynález... atmosféra taky... ležím na trávě, naslouchám jim, zavírám oči, malá psí lehá si ke mně, olízne mi a já mám pocit průzračnosti... nechceš tu Evi přespat a jet ráno?ptá se kamarád a cvrnká mi do nosu... nemám peřiny, pronáším... rozesměje se... nooojoooo... já zapomněl... nejsi a nebudeš přírodní žena...:-))) příští rok, jooo... zvedám se, odcházím do vozu... vracím se, abych je objala, jednoho jako druhého... tak v pátek i s peřinama, přespíš a tak, zablbneme, usměje se kamarád a partner po něm mrkne očima...

a co teprve vizuální obrazce
kdy si vytvoříte obraz horského potoka
pomeranče
nebo domku
a navíc jim dodáte sílu
barvy
a hloubku
takže stačí jen překročit práh
oloupat oranžovou slupku
a skočit šipku…

13.07.2017 00:37:09 | zelená vílareagovat

pohybupodobná... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

sny? to je takové míchání všeho v pár hodinách :-) toho co je, co bylo, co chceme a ještě toho, co se nám má říct v obrazech :-)

13.07.2017 00:26:35 | zelená vílareagovat

Zatím bez názvu Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Filozofické

vidíš a někdy máme pocit, že plazit se v jílu a nevěřit sobě je tím nejlepším řešením... ale ještě nikdo s hlavou v jílu nic nevymyslel... :-)

13.07.2017 00:02:32 | zelená vílareagovat

řekla: moje psychoanalýza je les Publikoval(a): Philogyny1 | Básně » Ze života

nemá hranic... láska..-

12.07.2017 21:45:35 | zelená vílareagovat

Hlavou proti hrudi Publikoval(a): Elisa K. | Básně » Ostatní

máme vzpomínky, máme to, že jsme byli kus života společně... už to je moc...

12.07.2017 23:43:34 | zelená vílareagovat

POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA Publikoval(a): Amonasr | Povídky » Ostatní

!!!
Dneska jsem byla na manikůře, chodím ke kamarádce, dám ji své ruce a říkám dělej jak myslíš... povídáme si u toho... dnes díky všem událostem pár týdnů prazvláštně... asi se i divím, že jsem vnitřně tuhle akci přežila... po odchodu mé drahé psí přítelkyně někdo vyslovil nahlas její jméno, přede mnou... poprvé jsem popsala chvíle poslední... pronesla, jak je těžký, že ty jsi ta, co to vlastně svolí... měla pravdu, jen pomoci tímto způsobem je to poslední, co jsem pro ni mohla udělat... kývla... byla jsem s ní do konce, celou dobu jsme si dívaly do očí než odešla, ten pohled si budu pamatovat do konce života... utírala jsem si slzy... hned začala o tátovi, odešel před rokem, náš rodinný přítel... najednou vyhrkla, vidělas je? koho?? anděly... já, ne neviděla... ona, já jo, byli tři a táta k nim natahoval ruku...
já je neviděla, ale vím, že tam byli... ať to zní jakkoli...

když odcházel můj táta... přes zábrany mamky i partnera jsem tam šla... prvně jsem zašla za doktorkou, když mě viděla vyndala injekci a jala se mi píchnout uklidňovák, což jsem razantně odmítla...šla jsem za ním, ležel... byl to on, měl stejnou tvář, stejný tělo, tričko a spal... tehdy jsem seděla, plakala a říkala mu jdi, přeci tě tady takhle nemůžu chtít mít... jdi a počkej na mě... bylo osmnáct třicet, v devatenáct deset odešel... ta půl hodina pro mě byla jímavá... seděla jsem a cítila něco, co neumím popsat, niterně... byla jsem někde kdesi, cítila tok energie... zvláštní stav...
pak jsem seděla na nemocniční chodbě a pouštěla skleněnou lahev dolů, první, druhou, třetí... tříštila se dokonale o schody a ty střepy byly na místě...
cítíme to něco mezi něčím, jakési loučení a nic není náhoda, stejně jako to tvé loučení... odpuštění, puštění duše dál...neskonale silné pouto, které žádná hádka a žádné dohady neovlivní... to pevné a i ta láska je pořád... já ji cítím... tátův odchod mi přinesl na onkologii, chtěla jsem pochopit... za ty roky tam jsem nepochopila vůbec nic, nenašla odpověď na to proč, ale našla jsem spousty jiných odpovědí a zažila roky natolik intenzivní, který mě naučili vážit si vteřiny... vážit si jakéhokoli pocitu a dojmu, který jsem měla, vážit a děkovat... byly to roky bez předehry, roky který mi den co den hodily do reality rovnýma nohama...téměř každý můj pacient odešel tam někam, obrečela jsem ty delší známosti, kterým jsme si vstoupili do života v tom doopravdy... ukončila jsem tu etapu zážitkem s panem Petrem, byl to postarší pán, plný energie, plný optimismu, rád dával dárky a jelikož jsem se stala jeho oblíbenou obdarovával... ne jen jeho úsměvem a energii, ale vůbec... tady máte jitrnici a polívku :-) smála jsem se, jedna pro vás a jedna pro primáře... smála jsem se tomu rozložení a své dary dávala dál všem...ošetřující lékařkou byla moje kamarádka, šlo do tuhýho a jeho rodina odmítala mluvit s kýmkoli jiným než se mnou... šla jsem za kamarádkou a ptala se, jak to vypadá? špatně... pošlu je za tebou... nene, mluví jen s tebou, řekni jim, že je konec, řekni jim pár dní... ošívala jsem se, bylo to to poslední, co jsem chtěla říkat... můžu po svém? ptala jsem se... ona mi to dovolila... šla jsem za synem a říkám, vezměte si tatínka domů a užijte si každou chvilku a kdyby něco, přijeďte... neřekla jsem víc... syn si pána vzal domů... v pyžamu odcházel, šli za mnou a pan Petr, fešák se rděl, že jde domů v pyžamu, že to je tedy strašný, on?... usmála jsem se, ale vždyť vypadáte jako v obleku, zatančíme si? vypadlo ze mě... a tak jsme spolu v pyžamu tančili na chodbě onkologie, všichni nás pozorovali a my byli pyšní... půjdete se mnou k autu? šla jsem... pomohu váš připnout a sklonila se k panu Petrovi a on mi plácnul přes zadek... říkám, nojo vás to nikdy nepřejde... šla jsem za kamarádkou.. jak dlouho?? týden sdělila mi... přesně za týden přijel... šla jsem hned za ním... ležel v posteli, smál se a říká: přišel jsem se rozloučit a děkuju Vám, ale už musím jít... zadržovala jsem tehdy pláč a on, neplačte, jsme si to užili, ne? užili a odešel... pohladila jsem ho a řekla si v duchu, děkuju, někdy jindy, někde jinde si zase zatančíme...

... smutně se usměju a vidím před sebou zase to laskavé jiskření v jeho očích…

přišel jeho syn s velkou kyticí, táta vám ji posílá, měl vás moc rád, on se vlastně díky vám chodil strašně rád, říkával, že jde za svou princeznou... neprofesionálně jsem bulela s panem Petrem číslo 2... budeme se vídat, půjdeme na kávu, usmála jsem se, věděla své, nikdy jsme na kávu nešli... naše cesty společné skončily...

přesto na sebe nikdy nezapomeneme...

děkuju za tvé psaní, tvé psaní je tou jednou dokonalostí, kterou si uvědomuju, děkuju...

12.07.2017 23:24:24 | zelená vílareagovat

tajemství hlubin Publikoval(a): Frr | Poezie v próze » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné

máš dost kliku, taky se nemusela rozprsknout... :-)
takže čekalo, že jsi zase vylezl nahoru a porozuměl té své duši...

12.07.2017 22:41:38 | zelená vílareagovat

kvítečku... Publikoval(a): Frr | Miniatura, hříčka » Ze života

to je jasný, jako ve všem...

12.07.2017 22:37:31 | zelená vílareagovat

derniéra Publikoval(a): Frr | Poezie v próze » Pro větší děti

vzhůru do dalšího dějství ...

12.07.2017 22:36:22 | zelená vílareagovat

Pro lásku Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska

jéééé... to já taky :-)