Komentáře odeslané

Zatím bez názvu Publikoval(a): Helen Zaurak | Ostatní poezie » Filozofické

vidíš a někdy máme pocit, že plazit se v jílu a nevěřit sobě je tím nejlepším řešením... ale ještě nikdo s hlavou v jílu nic nevymyslel... :-)

13.07.2017 00:02:32 | zelená vílareagovat

řekla: moje psychoanalýza je les Publikoval(a): Philogyny1 | Básně » Ze života

nemá hranic... láska..-

12.07.2017 21:45:35 | zelená vílareagovat

Hlavou proti hrudi Publikoval(a): Elisa K. | Básně » Ostatní

máme vzpomínky, máme to, že jsme byli kus života společně... už to je moc...

12.07.2017 23:43:34 | zelená vílareagovat

POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA Publikoval(a): Amonasr | Povídky » Ostatní

!!!
Dneska jsem byla na manikůře, chodím ke kamarádce, dám ji své ruce a říkám dělej jak myslíš... povídáme si u toho... dnes díky všem událostem pár týdnů prazvláštně... asi se i divím, že jsem vnitřně tuhle akci přežila... po odchodu mé drahé psí přítelkyně někdo vyslovil nahlas její jméno, přede mnou... poprvé jsem popsala chvíle poslední... pronesla, jak je těžký, že ty jsi ta, co to vlastně svolí... měla pravdu, jen pomoci tímto způsobem je to poslední, co jsem pro ni mohla udělat... kývla... byla jsem s ní do konce, celou dobu jsme si dívaly do očí než odešla, ten pohled si budu pamatovat do konce života... utírala jsem si slzy... hned začala o tátovi, odešel před rokem, náš rodinný přítel... najednou vyhrkla, vidělas je? koho?? anděly... já, ne neviděla... ona, já jo, byli tři a táta k nim natahoval ruku...
já je neviděla, ale vím, že tam byli... ať to zní jakkoli...

když odcházel můj táta... přes zábrany mamky i partnera jsem tam šla... prvně jsem zašla za doktorkou, když mě viděla vyndala injekci a jala se mi píchnout uklidňovák, což jsem razantně odmítla...šla jsem za ním, ležel... byl to on, měl stejnou tvář, stejný tělo, tričko a spal... tehdy jsem seděla, plakala a říkala mu jdi, přeci tě tady takhle nemůžu chtít mít... jdi a počkej na mě... bylo osmnáct třicet, v devatenáct deset odešel... ta půl hodina pro mě byla jímavá... seděla jsem a cítila něco, co neumím popsat, niterně... byla jsem někde kdesi, cítila tok energie... zvláštní stav...
pak jsem seděla na nemocniční chodbě a pouštěla skleněnou lahev dolů, první, druhou, třetí... tříštila se dokonale o schody a ty střepy byly na místě...
cítíme to něco mezi něčím, jakési loučení a nic není náhoda, stejně jako to tvé loučení... odpuštění, puštění duše dál...neskonale silné pouto, které žádná hádka a žádné dohady neovlivní... to pevné a i ta láska je pořád... já ji cítím... tátův odchod mi přinesl na onkologii, chtěla jsem pochopit... za ty roky tam jsem nepochopila vůbec nic, nenašla odpověď na to proč, ale našla jsem spousty jiných odpovědí a zažila roky natolik intenzivní, který mě naučili vážit si vteřiny... vážit si jakéhokoli pocitu a dojmu, který jsem měla, vážit a děkovat... byly to roky bez předehry, roky který mi den co den hodily do reality rovnýma nohama...téměř každý můj pacient odešel tam někam, obrečela jsem ty delší známosti, kterým jsme si vstoupili do života v tom doopravdy... ukončila jsem tu etapu zážitkem s panem Petrem, byl to postarší pán, plný energie, plný optimismu, rád dával dárky a jelikož jsem se stala jeho oblíbenou obdarovával... ne jen jeho úsměvem a energii, ale vůbec... tady máte jitrnici a polívku :-) smála jsem se, jedna pro vás a jedna pro primáře... smála jsem se tomu rozložení a své dary dávala dál všem...ošetřující lékařkou byla moje kamarádka, šlo do tuhýho a jeho rodina odmítala mluvit s kýmkoli jiným než se mnou... šla jsem za kamarádkou a ptala se, jak to vypadá? špatně... pošlu je za tebou... nene, mluví jen s tebou, řekni jim, že je konec, řekni jim pár dní... ošívala jsem se, bylo to to poslední, co jsem chtěla říkat... můžu po svém? ptala jsem se... ona mi to dovolila... šla jsem za synem a říkám, vezměte si tatínka domů a užijte si každou chvilku a kdyby něco, přijeďte... neřekla jsem víc... syn si pána vzal domů... v pyžamu odcházel, šli za mnou a pan Petr, fešák se rděl, že jde domů v pyžamu, že to je tedy strašný, on?... usmála jsem se, ale vždyť vypadáte jako v obleku, zatančíme si? vypadlo ze mě... a tak jsme spolu v pyžamu tančili na chodbě onkologie, všichni nás pozorovali a my byli pyšní... půjdete se mnou k autu? šla jsem... pomohu váš připnout a sklonila se k panu Petrovi a on mi plácnul přes zadek... říkám, nojo vás to nikdy nepřejde... šla jsem za kamarádkou.. jak dlouho?? týden sdělila mi... přesně za týden přijel... šla jsem hned za ním... ležel v posteli, smál se a říká: přišel jsem se rozloučit a děkuju Vám, ale už musím jít... zadržovala jsem tehdy pláč a on, neplačte, jsme si to užili, ne? užili a odešel... pohladila jsem ho a řekla si v duchu, děkuju, někdy jindy, někde jinde si zase zatančíme...

... smutně se usměju a vidím před sebou zase to laskavé jiskření v jeho očích…


přišel jeho syn s velkou kyticí, táta vám ji posílá, měl vás moc rád, on se vlastně díky vám chodil strašně rád, říkával, že jde za svou princeznou... neprofesionálně jsem bulela s panem Petrem číslo 2... budeme se vídat, půjdeme na kávu, usmála jsem se, věděla své, nikdy jsme na kávu nešli... naše cesty společné skončily...

přesto na sebe nikdy nezapomeneme...

děkuju za tvé psaní, tvé psaní je tou jednou dokonalostí, kterou si uvědomuju, děkuju...

12.07.2017 23:24:24 | zelená vílareagovat

tajemství hlubin Publikoval(a): Frr | Poezie v próze » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné

máš dost kliku, taky se nemusela rozprsknout... :-)
takže čekalo, že jsi zase vylezl nahoru a porozuměl té své duši...

12.07.2017 22:41:38 | zelená vílareagovat

kvítečku... Publikoval(a): Frr | Miniatura, hříčka » Ze života

to je jasný, jako ve všem...

12.07.2017 22:37:31 | zelená vílareagovat

derniéra Publikoval(a): Frr | Poezie v próze » Pro větší děti

vzhůru do dalšího dějství ...

12.07.2017 22:36:22 | zelená vílareagovat

Pro lásku Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska

jéééé... to já taky :-)

12.07.2017 22:33:13 | zelená vílareagovat

prosba Publikoval(a): Frr | Miniatura, hříčka » Ze života

joooo to musíš sám :-)

12.07.2017 22:31:01 | zelená vílareagovat

...a voda tu je tak chladná Publikoval(a): Malá mořská víla | Poezie v próze » Příroda

jsme součástí... máme na výběr... :-)

12.07.2017 22:30:10 | zelená vílareagovat

Kým Publikoval(a): kudlankaW | Poezie v próze » Smutné

chce to zvednout hlavu :-)

12.07.2017 22:26:28 | zelená vílareagovat

551 Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života

ještě že máme ty své vnitřní světy a tam měnit to naučené...

12.07.2017 22:17:56 | zelená vílareagovat

utěšit Publikoval(a): piťura | Básně » Ostatní

mnohdy si myslíme, že to, co děláme je málo pro toho, komu chceme být blízko a pak nás ten někdo pohladí po tváři a poděkuje, obejme a nám to dojde... i když jsme byli daleko, byli jsme nejblíž...

a někdy sedíme vedle někoho a přitom cítíme, že jsme milióny kilometrů vzdáleni... před nedávnem mi odešla tam někam moje psí přítelkyně... moje kolegyně, moje první psí dáma se kterou mám pupeční šňůru... dodnes... partner byl, chtěl mě ochránit od toho, co nejde... od té příšerné reality, chtěl být silnější a byl... cítila jsem jeho vedle sebe, ale přesto jsem se s tím vším musela poprat sama v sobě... cítila jsem jeho každý dotek, každé objetí, vzbudil ho i můj noční odchod a pláč v jiné místnosti... ale prožívat to teď musím sama...a jsem vděčná, že to blízko mi dal... i když zcela jistě cítil, že jsem sto světelných let daleko... u ní... s ní... a že ty slzy musím plakat...

12.07.2017 20:12:50 | zelená vílareagovat

do rychlé vody píšu déšť Publikoval(a): Philogyny1 | Básně » Ze života

uvědomění dokonalosti okamžiku...

nedávno jsem byla v bazénu a pršelo, mokrá jsem vítala vodu, co na mě padala a vedle mě a vůbec... na stromech seděli dvě straky a hádali se... nebo mi to tak přišlo, vydrželi to dlouho a dlouho... zavřela jsem oči a slyšela jen je, cítila vodu pode mnou vodu nade mnou vodu vedle mě... psí přítelkyně mi pozorovala ze břehu a mně bylo dokonale... :-)

12.07.2017 20:04:29 | zelená vílareagovat

Jak je to mezi mužem a ženou nejen v létě? Publikoval(a): kudlankaW | Úvahy » Sex, erotika

ano ve výběru partnera... to funguje i dnes... tak jasně, že k tomu může dojít k rozčarování, ale ono je také o tom, že vše chce čas se poznávat i v té intimní hladině, nic není hned... :-)

12.07.2017 22:01:16 | zelená vílareagovat