Komentáře odeslané

pozdně... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

tečkovatej svět ... zachumlanej do propozicí síly, co se drobí do čístic naprosto obyčejný síly, síly ojedinělosti brouzdat a vědět, brouzdat a vidět, brouzdat a cítit... :-)

13.05.2017 01:23:07 | zelená vílareagovat

vesnicky zimní... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

krásný procitnutí... detailů...jako že hrnek s čajem hřeje a voní tak, že se ti zavírají oči a že cítíš teplo, protože existuje...
vůně, čarokrásná příležitost se zastavit a prostě cítit...
dotek zevnitř, který víš, že nezůstal jen tak přešlý protože má to víc v sobě... víc...

13.05.2017 01:18:24 | zelená vílareagovat

v náhledu za zástěnu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nedávno jsme s kamarádem dělali sobě disko devadesátek... šmarjá my se nasmáli... :-) třeba pouštěl zagorku a když pouštěl https://www.youtube.com/watch?v=MzU3QFpLY-I , tak to už jsme šli do kolen :-)))

13.05.2017 01:00:51 | zelená vílareagovat

a celý další neklid... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nedávno a celkem jistě jsem se z úst mého kamaráda dozvěděla, že byly chvíle, kdy chtěl to tady zabalit... usmíval se u toho vyprávění, jak jako se střelit do hlavy, aby to bylo zásadní a aby z toho nebyl moc velkej bordel... pozorovala jsem tohohle pána, jak gestikuluje, jak se usmívá a mračí, jak drží sklenku červeného, jak občas po mně dloubne okem... překvapená, udivená jsem vstřebávala tohle vyprávění tohohle energickýho, sebevědomýho, charizmatickýho chlápka, který mi už nějaký ten pátek provází živej...jak tenhle nevěřící pátek vypráví o psycholožce, o stavech, kdy nemůžeš nic, o pomoci... o víře...srdce křičelo na poplach, že... pouštěl muziku do uší a mně se dralo do očí to uvědomění, že tenhle blázen, tenhle živočišnej člověk chtěl si vystřelit mozek z hlavy... vzpomínala jsem na chvíle, kdy byl šťastnej, kdy zářil, dívala jsem se na fotku, co jsem vyfotila před spousty lety a vzpomínala jsem na to, jak jsem mu ji před nějakými x lety dávala na silnici k narozeninám... rděl se tehdy... šla s ním tolik let a tolika místy a i v tomhle domě má své místo... a uvědomila jsem si, že i tenhle chlápek s úsměvem světce, s jiskrami v očích, tenhle sebevědomej kluk, je křehkej jako papír... tenhle člověk, co na mě občas řval jako tygr, tenhle člověk, co byl netrpělivej, když mě něco učil a smál se mému remcání o patentu na moudrost... ten, co mi občas říkal, pojď, vykašleme se na úkoly a půjdeme se projít... a tak jsme šli... ten co se mnou válel sudy z kopců... ten, který i v tichu byl slyšet... ten, co se vždy tak bál, že mě ztratí... kamarád, kolega, přítel... ten, co mě měl vždy obyčejně rád... tak tohle číslo chtělo odejít? jako fakt?
Evičko, Evičko, víš? a já nevěděla, poprvé nevěděla...

13.05.2017 00:48:50 | zelená vílareagovat

když vám cosi pošimrá ucho... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

v jednom místě u moře létali motýli, strašně moc motýlů, velkých, malých a chytali se do pastí pro včely... zachraňovala jsem je z té břečky sladké, co je lákala, některý se mi zachránit nepodařilo... byli krásní, dokonalí v celé své křídlové mnohovysvětlitelnosti...:-)
nahoře v patře domu jsem měla zaplej počítač, protože jsem z prázdnin musela i pracovat...
ze shora z balkónu bylo slyšet, co si povídají... proč ona pracuje tady? my to tady tedy neděláme... partner, nu prostě pro pokračování jejích možností... usmála jsem se nahoře... my to ale neděláme, měla by přeci rázně říct ne... usmála jsem se nahoře... ale ty děláš přeci úplně něco jiného než ona ségra... se asi cítí důležitě, co? ne jen termíny, víš a slíbila, že to napíše, když je takovou dobu tady... pro úspěch to nebylo děláno, jen termín... švagrová jen pronesla,asi by bez ní zavřeli, co? smála jsem se nahoře a pak si pustila muziku do uší... nepochopí, nevadí...
rozložila jsem si nahoře deku, svlékla jsem se, vzala knížku a nahá četla... :-)
snad jsem ztratila na síle, snad posílila... kdo ví... :-)

https://www.youtube.com/watch?v=k3pltmw6cmI

13.05.2017 00:24:24 | zelená vílareagovat

Furiant Publikoval(a): Malá mořská víla | Ostatní » Ze života

určitě totiž miloval...

12.05.2017 23:29:38 | zelená vílareagovat

Nedoporučení Publikoval(a): Lioness | Ostatní poezie » Romantické

jedeš jedeš a najednou je tam sedmdesát a ty hledáš ty fízly nejen v hlavě :-)
říkají ti, že ty pruhovaný podkolenky se k tobě nehodí, jenže ty, ty to tak prostě cítíš...
pak se podíváš do výklenku v jednom starém domě a ucítíš... známé... protože se možná všichni jistojistě někdy ztrapňujeme, ale proč ne, ne? :-)

12.05.2017 23:27:59 | zelená vílareagovat

chlebová drť pro sváteční okamžiky Publikoval(a): Jort | Prozaická miniatura » Ostatní

vau... ano buď se, prosím :-)

12.05.2017 23:21:07 | zelená vílareagovat

Nostalgie Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života

vezmu kopretinu, má nemá... má nemá... a pak jí sním :-)

12.05.2017 23:17:26 | zelená vílareagovat

Láska lásku Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Kultura

jéééééééééééééé...

12.05.2017 23:16:02 | zelená vílareagovat

(vítězný typ) Publikoval(a): Lighter | Aforismus, citát, říkanka » Politické

co nejméně kompromisů v životě... :-)

12.05.2017 23:15:14 | zelená vílareagovat

Dvě slzy a ptáci, co nezměnili směr Publikoval(a): Fany | Básně » Ze života

vlastně zjistila, že vše nerozdala... sebe ještě pořád má, protože pláče, protože vidí krásu, protože je...

12.05.2017 23:14:07 | zelená vílareagovat

Před rozkvětem Publikoval(a): AndreaM | Poezie v próze » Romantické

hebkost v plné své kráse...

12.05.2017 23:12:08 | zelená vílareagovat

(monkey ex machina) Publikoval(a): Lighter | Aforismus, citát, říkanka » Filozofické

ještě že to je jen hra :-)

12.05.2017 23:06:17 | zelená vílareagovat

NIKDY Publikoval(a): Amonasr | Poezie v próze » Ostatní

na jedné samotě u moře jsem si uvědomila tmu... a stíny, protože tam jsi musel chodit s čelovkou... a vidíš tam jsem se nebála, protože tam mi patřil svět, těch pár týdnu v tomhle prdelákově lemovaného mořem jsem byla šťastná a v klidu... mnohdy se lekám svého stínu a to jen proto, že mi něco lozí v hlavě :-)
irituje mi řeč někoho v momentě, kdy nemám šanci to odpálit, ať už v sobě či nahlas... pak iritace přestane, protože nastane uvolnění...
dnes jsem se s dětmi dívala do slunce, protože letadlo, že jo, a to světlo slunce sice nutilo zavírat oči, oslepovalo, ale to kolem ujišťovalo, že svět i světlo jsou v pořádku :-)
na té samotě bylo ticho, co by jednoho děsilo, ale díky tomu všemu uvnitř nás, hladilo... protože bylo hladivé... poznání je nám dáno proto, abychom poznávali... občas je jízlivé protože je jízlivě vnímáme my... :-))

joooo,jooo víš na co jsem přišla, že vše vnímáme tak, jak se cítíme my sami... a tak pohoda v sobě nám předurčuje, že nic, nikdy, někdy, málo, moc si vlastně asi vážně vybíráme my sami svou vlastní naladěností... a třeba je to jinak... kdo ví... :-))protože jistýho nemáme vlastně nikdy nic... :-)

12.05.2017 23:04:08 | zelená vílareagovat