úder vzpomínky___

Anotace: ___

Chodila zahradou
a na všechny stromy
rozvěsila krmítka
každé na jinou mašli pak
posypala slunečnicí
                              a vtom si vzpomněla na babičku
                             "děvčica moja, nehrb sa tak, nikdo ťa nebude chtěť"
                             (dávala mi do dlaně korunu a na hlavu knížku,
                              abych se naučila chodit vzpřímeně, s hlavou nahoru,
                              možná proto jsem sahala pro sny výš, než jiní,
                              a zůstala tam navždy, už vím, že nikdy nebudu mít rám)
obešla je znovu
jedno po druhém
poplivala pro štěstí

pak přiletí

a oni přilétli
zpívají
o teple domova
a v hlase naděje
a v hlase něha

svítí jako vločky sněhu
co padají s tajemstvím
stopy se proplétají
večerem
se sejdou
u zabíjačky
budou tam všichni
pochválí koláče a cukroví
budou zpívat
a dívat se jako by
pořád chtěli přídavky
a řeč točí se kolem těla
jako had v ráji
dáš jim po štamprli

a jdeš se projít
jen pod lampou vidíš všechno
jen pod lampou totiž sněží
ta největší tma