i dva jsou někdy moc

„A to jsi klidně šel?“
„Myslel jsem, že je to smrt, tak co jsem měl dělat?“
„No je fakt, že smrti se nedá odporovat. Já ale myslel, že jsou to jen kecy, že chodí.“
„No vona nechodí. Spíš se tak nějak plandá vzduchem.“
„A podle toho jsi ji poznal?“
„No já nemůžu říct, že bych ji poznal. Spíš to byl takovej pocit.“
„A co racionální mysl?“
„Nesmysl.“
„Na ní ale stojí naše civilizace.“
„No právě.“
„A jak to, že jsi živej?“
„Řekla, že nemá zájem.“
„A byla to opravdu smrt?“
„No vizitku mi nedala.“
„A měla kosu?“
„Nejsi blbej! To by byl anochronismus.“
„Tak jak tě to proboha napadlo?“
„No řekla, že jsem typ u kterýho se ani smrt nechytá.“