Anotace: ...
Děti nejsou o nic méně kruté než-li jejich rodiče.
A dospělý jedinec, který je má na starosti, klidně prohlásí, že se nedá se šikanou nic dělat.
Takřka jako by říkal, že to patří k zdravému vývoji dítěte.
Sebevraždy zřejmě páchají jen ty slabší kusy, které by bez toho jen stěží obstály v životě naostro.
Mohou to nazvat sociálním Darwinismem v praxi.
Tak jako to učinili imperiální Britové, když pomřeli miliony obyvatel díky hladomoru, který způsobili svou „jedinečností“.
Někdy nám chybí právo veta.
Čerstvá voda na zalévání květin.
Voda je průzračná.
Mléko je bílé.
Jaké jsou asi důvody barev?
Stejně jako čas nejspíš ani neexistují.
Čas je jen krajková spodnička k románům na pokračování.
Stopou v poušti, co nikdy dlouho nevydrží, jak se písek sype sem a tam.
V hodinách dvou skleněných baněk.
Viděl jsem ixkrát film Už zase skáču přes kaluže.
Nevím jestli ho viděl i onen chlapec na fotce, kterému končí nohy nad koleny.
Nejspíš ne.
Imaginárně si přikreslil vše, co by tam mělo být, bílou křídou na asfalt.
Černý chlapec s bílejma nohama.
Už zase skáče přes kaluže.
...všem děkuji...
06.08.2019 09:07:16 | Jort
je to zvláštní, ale knihu jsem nikdy nečet a film odmítal vidět-tak jsem toho beznohýho kluka litoval...ST* :-D*
01.08.2019 02:59:16 | Frr
Děti umí být kruté. Možná víc...
Ten film je můj zamilovaný. Ale víc kniha. Vždycky to tak bylo. Přes ty mý představy skoro žádný film neprošel.
Zvláštní. :)
31.07.2019 13:39:35 | Philogyny
Nádhera Jorte...fotka mě naprosto uchvátila i text...Ty jsi pan umělec! S dovolením si uložím :)
29.07.2019 20:21:06 | Malá mořská víla
STou definicí času
jsi mě úplně rozbil
29.07.2019 16:25:03 | piťura
Všichni skáčeme přes kaluže imaginárníma nohama...hups
29.07.2019 15:58:22 | básněnka