Meditovat s kaktusem v dlaních

V NOCI jsem seděl na Sokolovně se sekyrkou a kýblem hřebíků.
Měl jsem přes záda přehozenou deku.
Vypadal jsem jako někdo kdo čeká na mesiáše anebo na humanitární pomoc.
Ono to asi vyjde nastejno.
Díval jsem se na hřebíky a přemýšlel, co by si bez nich křesťanství počalo.
Kolem mne ležely keramické misky.
Klidně bych mohl pořádat hostinu.
Až přijde mesiáš.
Nebo humanitární pomoc.

Na Sokolovnu přicházely nějaké děti a tak jsem trochu znervózněl, že by mě ty hřebíky mohly sebrat.
Jistě by je rády zatloukly.
Na zatloukání hřebíků je něco magického.
Nevím jestli je to křesťanstvím.
Když už bude někdo zatloukat hřebíky, tak to budu já.
JASNÝ?!
Děti kolem mě začaly kroužit.
Dědek pod dekou v sobě nemá tuze důstojnosti.
To ti parchanti tak nějak vycítí.

Zvířata, že jednají instinktivně?
Viděli jste někdy dětskou smečku?
Jejich instinktivní upřímnost může být vražedná.
Rád bych se byl zvedl, ale poněkud mi za noci zdřevěněly nohy.
Byl jsem jako plaz, co se ještě pořádně nezahřál.
Naštěstí jsem měl sekyrku.
Děti však nadále zmenšovaly kruh.

PS.
Jistěže mám děti rád...