návnady pořád nahazujeme

Dávno jsem rozdal knihy.
Svět vnímám jinak.
Cítím pach lidí i na fotografii.
Chtěl jsem si vytáhnout jablko z kapsy.
Málem mě zastřelili.
Dorazila k nám paranoia z Ameriky.
Plné pulty zbraní.
Jak jinak se ubrání člověk před člověkem?

Záleží na tom kdo byl první a kdo bude poslední?
Někdo počítal pod postelí.
Vždy tu zbudou dluhy.
Sůl v cukřenkách.

„Já jsem skutečný,“ křičí Amorek.
„No to je dobře,“ říká mu jedna z krasavic.
„Moc dobře,“ říká druhá, když ho drží za jeho šíp.
„A za to se musí platit.“
„Za co?“ ptá se Amorek.
„Však ty víš.“
„Každej se rád zamiluje,“ kvílí Amorek.
„A kdyby snad ne?“
„Každej a hotovo,“ vyjekne Amorek a rozplyne se.

PS.
Alkoholik si nikdy nepřizná, že má problém.
A má problém?