Anotace: ...
Vysvětloval nápisy na zdech.
To bylo jeho povolání.
Zdánlivě nanicovaté, ale nemusel spát na mrazu.
Znal se s Krakonošem.
Věděl, že je falešný.
Nevěřil na originály.
Ostatně já sám skáču z jedné pampelišky na druhou.
Holka za pultem v obchodě na mě vyplazuje jazyk.
Jako pan Einstein z černobílé fotografie.
Bylo zvláštní dívat se do oka koně.
Připadal jsem si jako blbec.
Komplikované série slov.
Dítě jim nerozumí a v tom je kus štěstí.
To rýmovačky vlastní moudrost z kaněk kalamáře.
Usnul jsem v kopretinách.
Těšil se jak v nich budu rozptýlen.
PS.
Je zbytečné hlásit, že si nesmíme nic brát do hrobu.
Není co.

09.08.2025 09:04:04 proměnlivý nick
TVL tak po tomhle už nemusím číst nic. Tak je to skvělý na první čtení. Na druhé říkám STAČILO není pro mne
04.08.2025 15:56:00 BlueZ
Hlásiť to je síce zbytočné, ale niektorým je to treba občas pripomenúť. Ale väčšinou je to fakt zbytočné, takže pravda. Margaréty mám najradšej, tá jednoduchá krása fascinuje.
04.08.2025 00:53:51 LV
tie zlaté grafiti na čiernych pomníkoch, dva letopočty so životne dôležitou pomlčkou...
mi pri tom rozptýlení napadli slová pesničky Pavla Dobeša :
https://www.youtube.com/watch?v=6PvFxOmEcdQ