Anotace: ...
Vysvětloval nápisy na zdech.
To bylo jeho povolání.
Zdánlivě nanicovaté, ale nemusel spát na mrazu.
Znal se s Krakonošem.
Věděl, že je falešný.
Nevěřil na originály.
Ostatně já sám skáču z jedné pampelišky na druhou.
Holka za pultem v obchodě na mě vyplazuje jazyk.
Jako pan Einstein z černobílé fotografie.
Bylo zvláštní dívat se do oka koně.
Připadal jsem si jako blbec.
Komplikované série slov.
Dítě jim nerozumí a v tom je kus štěstí.
To rýmovačky vlastní moudrost z kaněk kalamáře.
Usnul jsem v kopretinách.
Těšil se jak v nich budu rozptýlen.
PS.
Je zbytečné hlásit, že si nesmíme nic brát do hrobu.
Není co.
Hlásiť to je síce zbytočné, ale niektorým je to treba občas pripomenúť. Ale väčšinou je to fakt zbytočné, takže pravda. Margaréty mám najradšej, tá jednoduchá krása fascinuje.
04.08.2025 15:56:00 | BlueZ
tie zlaté grafiti na čiernych pomníkoch, dva letopočty so životne dôležitou pomlčkou...
mi pri tom rozptýlení napadli slová pesničky Pavla Dobeša :
https://www.youtube.com/watch?v=6PvFxOmEcdQ
04.08.2025 00:53:51 | LV