Servis

Na bílé dlaždici pod operačním stolem seděla u kapky krve blecha. Čekala na své bleší mládě. Chtěla ho pohostit….

Rozzářené oči přítomných s obdivem hleděly na zručné prsty chirurga. Rozvážné a pečlivě naplánované řezy, šití tak, aby tělo pacienta fungovalo beze změn. Precizní práce rukou, soustředěnost při záchraně lidského života.
„Děkuji všem za spolupráci.“
Řekl konečně operatér a odstoupil od operačního stolu.
U dveří se mihnul primář oddělení.
„Výborně pane kolego! To byl koncert! Gratuluji!“ Potřásl odcházejícímu silně rukou usmívaje se.
„Pan doktor je tak skvělý!“ prohlásila s obdivem jedna z mladých sester. Všechny unisono vzdechly.
„Nejlepší ze všech. Odborník a machr. A ty jeho přednášky, seděla bych třeba celý den a poslouchala ho,“ zasnila se další dívka a zavřela oči.
„Mně málem políbil!“ chlubila se jiná.
„Toho tak mít za muže. Byla bych šťastná. Se vším si ví rady a každý na něho spoléhá. Zkrátka machr!“
Tak brebentily sestry.
Doktor je neslyšel. Myl si ruce a už se viděl doma.

Sotva vystoupil z auta, spěchal do domu s velkou zahradou.
Otevřel dveře, oči upřené na maminku.
„Tady jsi! Tolik jsem se na tebe těšila!“ zvolala a sevřela mladého muže do náruče.
„Pojď dál kulíšku, mám pro tebe samé dobroty, jenom to, co máš rád. Tak pojď, pojď. Pěkně se najez, já ti jdu připravit koupel.“
Spěchala napustit vanu a připravit osušky.
„Až se vykoupeš, učešu tě a ostříhám nehty,“ volala odtud maminka a on se spokojeně usmál.
Doma je doma, nemusí nic a nic mu nechybí. To je teda servis! Když to chce máti dělat, nebude jí kazit radost. Však – oba dva jsou spokojeni, tak co…

Blecha na dlaždici dlouhým čekáním a hladem omdlela. Zrovna ve chvíli, kdy ji uklízečka setřela a následně utopila v kýblu vody. Nedočkala se.
Jo… bleší láska.

A co ta opičí?