Život tě vždycky znova překvapí.
Tím, jak málo krve teče
když se správně řízne
jak jsou lidi menší,
když se bojí
nejistoty
když pláčou
nad jistotou...
Život tě vždycky znova překvapí.
Tím, jak prozaický je
dávat vybrat mezi
špatným a horším
sebrat naději
udělat jizvu
která zůstane
navždycky...
Stůl.
Řez dech
kap
smích nic
kap
vztek shon strach
kap
uf
kap
steh steh steh...
Výdech.
Stůl.
Ráno se ještě sejdem u snídaně
My o trošku menší,
připraveni zašít se
do dalších ran.
Poprvé jsem uviděl jak se před mýma očima ušila báseň. A není pletená ani popletená. Díky ta ty stehy ukrývané něhy.
02.12.2019 02:25:11 | Now
Nechat srůst a neřezat,
rada možná příliš prostá je,
tenhle věčný koloběh,
nikam dál už nezraje.
Chytit se těch jistot,
pokud ještě jsou,
nedívat se nazpět,
dny dopředu jdou.
Snad verše pomohou. ;-)
27.11.2019 09:31:46 | jenommarie