Žižkovská noc 2021 (ReKapitulační řádky - deník)

OpilyJohn Ostatní » Ostatní

 

 

Pořád je potřeba zkoušet nové věci. 

 

 

Ráno mlha.

Žižkov. Rozverná mdloba.

Pandemie demokracie.

Uvidíme jaké zpupnosti dosáhnou ti anarchističtí renegáti.

Inkvizice z Plzně právě vyráží.

 

Rulanda polo na úvod. Vinný šenk u Pádivce. 

Ještě zbytky ranní mlhy, ale na ulici mi stojí auto a bude potřebovat 

někde na trvalo zaparkovat.

"V bufetu se lidi vždycky měněj!" zní mi v uších. Není divu, cestou jsme míjeli bufet na Knížecí,

na Smíchově, kde "do mě poprvý zabořil svý drápy Kilián Nedory," výtvor Filipa Topola.

 

"Jestli to nedopadne dobře, tak špatně už vůbec ne," plácne Petr, štamgast v hospodě u Dudáka.

Přišel a sednul si automaticky na svý místo do čela stolu. Bylo mu fuk, že tam sedí dva krovaři, a že několik stolů opodál zeje prázdnotou. Brzy se všichni dávají do řeči, jak jinak než s anarchistickou dikcí.

"Takovej jednoduchej člověk, a ten mi organizuje život!"

Víc nezaslechnu. Nade mnou ručně malovaný obraz čtvrti, kupodivu bez Žižkovské věže, pouzes chrámem Sv. Prokopa, nad štamgasty obraz s výjevem lišek u stolu, kouřících cigarety před sebou každá pivo, s nápisem: A pak že tady nebudem.

 

Móda očkování zasáhla i underground.

Žižkovská noc, s neskrývanými sympatiemi k anarchii, vyžaduje průkazky, které frekventanti ochotně předkládají. Svým jednáním se nijak neliší od hlavního proudu - buržoazní pražské kavárny nebo třeba fanoušků Lady Gaga v transhadrech.

 

Zůstávám Iqos friendly.

 

Zásahy státu jsou v případě C19 v pořádku; chráníme občany. Porušujeme ústavu pro všeobecné blaho,většina s tímto porušením dokonce veřejně souhlasí. Výjimečný stav. Krize nemovitostní hýbe státem podobnou silou, ale běda, zasáhne-li stát. Máme přece Ústavu! 

Nedotknutelné právo vlastnit majetek. 

A já to beru, nechci to jinak. Jsem sám nemovitostním spekulantem, investorem. 

Ale proč tak velké omezení svobod jednou nevadí a jindy ano? 

Nemají snad lidi z těch vysokých nájmů, přesčasů a hypoték stres? 

A škodí vůbec stres zdraví? A máme chránit zdraví občanů nebo je za něj každý zodpovědný sám?

 

Šantán AnanasBananas, Cocktail bar, N. mě bez vytáček překecala. Nikdy nepohrdnu pít beztrestně

už za bílýho dne a navíc cedule HappyHour, drink za sedm pětek uleví i strachující se šrajtofli před víkendem velkorysosti. (6 tisíc mi stál a to jsme se trochu skládali).

High Society. A ještě jednou, prosím. English Fans singing Vardy´s on Fire.

Lalalalálála lalaá lalááálala ! ! !

Want more and more...!!!! 

 

Cestou do Vystřelenýho oka potkáváme spoustu, ostatně jako celý den, originálně 

oblečených "alternativců", v úmyslně nemožných hadrech, s cílem odlišit se, ale pozor - se vzorně nasazeným respirátorem (jako jeden muž) třídy FPP2PPF.

 

"Můj život je refrén, co má nepravidelnej takt. 

Můj život je habitat a rozhoduje, čemu věří

tvůj advokát." (Čtvrt na smrt, něco novýho - dohledat)

 

"Původ bytí bylo vždycky pití"

(Dominik Kotyza)

A prázdnej sál v Brixu. Důkladná kontrola na C-19 u vstupu ledacos vysvětluje.

Vildovo QR je ovšem neprůstřelná vesta kulturního poživače. V pořádku, děkuju.

"Ležíme v posteli, čumíme na reklamy

Šťastní a veselí, teče nám slina z tlamy

Už vlastně nemáme pražádný cíle

Vytržení hledáme ze dlouhý chvíle

Děláme věci, který vlastně dělat nechcem

Necháme si nalhat kecy kdejakým blbcem

Bojíme se žít a měníme sny za pohodlí

A zatím...

Chlapům rostou kozy a ženským zase kníry

Planetu zemi bozi cvrnkaj do černý díry

A smysl života se ti zdálky chichotá...

(Dan Vertígo - Šťastní a veselí)

 

Ve Fatalu, kde se normálně nedá hnout, spoustu místa.

To jste dokázali s důkladným dodržováním nesmyslů - poloprázdný kluby, znuděný

mladý - nerizikový - lidi, demokracie jenom kvete. 

Kdyby aspoň vláda většiny...ale kdepak: fraška.

Ty poloprázdný scény nezavinil stát, to jste zavinili vy - anarchisti.

My sami jsme dopustili Žižkovskou s třetinovou návštěvností! Ruce do kapes, roušky

na ksicht. Svoboda. Anarchie. Bez odporu přijmout novou vlnu módní epilepsie.

 

Učil jsem tě plivat. 

Flusat 

se nikdy nenaučíš.

 

Ne kartou - ale mobilem.

 

Místní inťouší už nevyhledávají nové podněty, vzruchy, zdroje inspirací. Tváří se moudře, kultivovaně balí cigára a myslí si, že to mají ´už za sebou´. V Hospodě Nad Viktorkou je takovejch plná krčma, dolů na koncert ´už je to netáhne´.

Sdružení rodičů a přátel ropy notně připomíná Psí vojáky.

Možná je to tím, že už jsem ožralej nebo tím vedrem tady dole, ale budu si to muset dohledat.

"Věci se daly do pohybu

Jiným směrem než jsi čekal

Hledáš ve starým zápisníku

Stránky jsou hodně rozmazaný

Bojíš se, co se dočteš

Vzpomínáš, žes byl dost špatnej

Píšeš, že bys ji chtěl milovat

Milovat

Ale že milovat je oxymórón!

 

Věci se sekly v mrtvým bodě

Tohles už někdy musel zažít

Musí bejt nějakej snadnej způsob

Ale ty nevíš

Vzpomínáš, žes byl dost špatnej

Pořád jsi ji chtěl vomrdat

Ale vomrdat je oxymoron!"

(Sdružení rodičů a přátel ropy - Oxymoron)

 

Teď už ve výčepu vedle intelektuála v námořnicky pruhovaným tričku. Asi vodák,

v brejličkách a pochopitelně ručně balenou cigaretkou, pamětník, zapřísáhlý pamětník

Psích Vojáků: Filip Topol chodil na Sedmičce po piánu pěšky, namouduši!

Ale Sdružení rodičů a přátel ropy nezná. Binec dole sice dobrej, jasnej příznak kultovní kapely, ty vole, to vnímal, přesto zůstal zatvrzele mimo dění. Asi věk. 

Už jsem se bál, že to neřekne:

"To víš, už to není, co to bejvalo."

Opravdu to řek, čumím na ty obrazy nahejch ženskejch všude kolem, Závišovo poezii, cigára v ruce každýho hosta přes přísný vládní zákaz a koutky se mi roztahujou do blaženýho úsměvu. Chválím tu možnost nevyjadřovat se.

Samozřejmě celou dobu, co jsem byl na muzice, flirtoval s N., to žádná, byť sebekultovnější kapela,nepřekoná.

 

U Bukowskiho beznadějně natřískáno... do piči...

 

Chartreuse bar... plno. Vlezem do kouta.

Barmani kmitají kolem píp a lednic, procpu se k nim.

"Prosím, dvakrát vodu."

"Vodu?" - "Jo, vodu."

"Dvakrát?" - Jo. Dvakrát..."

Sázka je sázka. Prej když vydržím bez chlastu do půlnoci, půjde se mnou na Konflikty do Stormu.

Výborná příležitost, jak si vyzkoušet oblíbený styl života hardcore punkrockerů - tzv. straight edge.

Žádné drogy, žádný alkohol, žádné maso,...

 

Tlačím čas.

Už jsme ve Stormu, N. je pekelně znuděná. Sázka je sázka, děvče. Prostředí tu ale vždycky bylo odporný, neútulný.

Na pódiu řve Povodí Ohře, formace složená z několika členů kapely Esa z lesa, který mají na youtube onen proslulý videoklip z pražského metra: Průměrný děti historie. Jo, to stojí za to, včetně toho zběsilýho klipu, údajně točenýho v realitě všedního dne. 

"Zatraceně. Celá generace čerpá benzín, dělá číšníky nebo otroky v kancelářích,

 reklama nás nutí, abysme se honili za auty a obleky, abysme dělali práci, kterou nenávidíme a nakupovali sračky, který nepotřebujeme, nemáme žádnou velkou velkou válku,žádnou velkou hospodářskou krizi, 

naše válka je válka duchovní a naší velkou krizí je náš vlastní život!"

 

Povodí Ohře oproti nim chudokrevná náhražka, ale pár songů mě zaujme.

"...anebo se zeptejte andělů a našich paní!"

Jinak se těším, až budou v prdelia já si budu moct dát konečně pivo.

I když zas Storm - takže Krušovice nebo co to tam nabízí.

 

Konflikt.

"Tak pivo, prosím."

"Když je tady ta možnost," dodám s uličnickým šklebem.

Barmanka nechápe, chvíli zírá, pak konečně roztočí kohouty.

 

Zabiju se kebabem. Je mi fuk, jestli mě zabalíte do tortilli nebo pietně uložíte do chleba . czkurd . html

 

 

Odtáhni na kousek hotelovej závěs, pusť sem Žižkov.

Zatáhni! Z protějšího činžáku nás pozorujou.

 

Vše při starým, posprejovaný zalígrovaný rolety obchodů, jak tu každej vyspává běs.

Štípání.

Vytřeštění oči. Hučení.

Přes vinárnu U Pádivce taky roleta, tajná procházka se nezdařila.

 

"Připadá mi to děsný, ale začíná mi bejt

tohle město těsný!" (Psí Vojáci - Russian mystic pop 4)

 

Vděčně zavřu záchodový dveře. 

Definovat se.

 

Sociologicky monetární paradox:

V zrcadle vypadá zákazník víc kultivovaně.

Tzv. Zákon likvidity (likvidační).

 

Právem solit obtěžkán - ten solventnější.

Geniální.

 

Na věži.

Existence. Něco mezi nebem a světem.

Praha, kam se podíváš.

 

"Žádá se, aby se na podlahu neplivalo!"

stojí jasně daný pokyn v nóbl podniku, nedaleko věže směrem do srdíčka Žižkova.

Restaurace U Mariánského obrazu. Pivo mají tedy výborný, Prazdroj místo oběda, kulturní událost, to zas jó.

Vedle nás si přisedla herečka Dana Kolářová, noblesní a sympatická dáma. 

Ona se zdrží na špagety, my jdem hledat vilu anarchisty S. K. Neumanna.

 

Byl nejspíš někde na akci, vila pustá. Vylezeme aspoň na Parukářku a pokocháme se už po třetí Žižkovem.

Tentokrát z té poslední zbývající strany: včera na Vítkově od sochy J. Žižky (ten pohled pro mě vévodí), dneska Žižkovský televizní vysílač a konečně Parukářka - místo, kde posedávají malíři a skicují tu pitoreskní enklávu svébytnosti.

Zpátky s kopce po skluzavce, dole mě to vymrští, že si lehnu. 

 

Úlovek ze samolepky na kandelábru, kdesi pod Parukářkou:

Opis:

"když nevíš cobys,

jdi do vagónu - 

najdeš mě vepředu v pravym rohu

dáme si zelenou, protančíme střevíce

zůstanem do zavíračky

a pak v tom všem nesmyslu

půjdem hledat pravdu"

(podepsán jen QR kód, ale nejde načíst)

 

Nasprejovaný áčka po zdech a skromná socha anarchisty Jaroslava Haška.

Kousíček od něj majestátnější socha K. H. Borovského, protivládního satirika a autora nesčetně epigramů, některé z nich jsou rozesety kolem něj:

"Chceš-li v strachu, v nepokoji žít, 

musíš k tomu vtip a rozum mít,

chceš-li dodělat se vezdejšího chleba,

bývej hloupým, kde je toho třeba."

 

Planeta Žižkov, poslední zastávka před Vystřeleným okem.

Famózní pivo. Na stolech pod skleněnou deskou podnik dekoruje dobový tisk.

Oko mi padne na inzerci.

Nabídnutí k sňatku

27lety úředník, s ročním příjmem 1200 zl. 

přeje si brzo oženiti se s dívkou domácně

vychovanou, 18 - 24 letou.

 

Vystřelený oko beznadějně natřískaný. Přední část lokálu, kde stojí malé pódium, skýtá kapacitu zhruba 20 lidí. Nyní tu dychtí po kulturním obohacení dobrých padesát lačnivců. 

"Asi půjdu s košem, možná se už nevrátím," 

začíná Kluk z Holdingu,

"asi půjdu s košem vysypat svůj splín."

 

Sedáme si do kouta a barmani, kteří si nás pamatují ze včera, nám dobrosrdečně zakládají účet a dokonce nás obsluhují v rámci možností přednostně před neutuchající frontou na baru.

Díky, bože, milosrdný bože!

 

Začínám bejt ožralej.

Kouření se zapovídá.

Buď jak cedule: tichej, ale výhružnej!

 

Na E X ! s te n c e

- vzácnej brand, kterej jsem právě vymyslel a plánuju ho uvést na trh v další dekádě

svýho vymazlenýho ochotnickýho života.

Bude o pití a bude o prostopášnících doby - tedy logicky hlavně pro ty žijící.

 

alFred... A jsme u toho. 

Největší překvapení celýho festivalu, chci si ho pustit přesně teď, když to přepisuju,

skladby o kurva duši a kurva životě, ale nejde to na celým zasraným netu najít!

"Očekávám návrat, návrat do mého světa!"

 

Už deset let říkám, že nebudu tolik chlastat,

abych nechodil tolik chcát. 

Naštěstí k Voku neznabozi nechodí a ochotně mě pouští z kouta lavice,

abych prolez.

 

Zážitek číslo dva představovala jednoznačně kapela Yamabushi.

Asi každýho dostane song o telefonním čísle na Pavla, vyrytým na toaletách, s poptávkou erotických služeb, s pochopitelně nic netušícím Pavlem, který právě pospíchá do práce.

Nebyl jsem výjimkou a refrén mi zní v hlavě doposud.

"Zavolejte někdo Pavlovi. Nemůže být přece takový!"

Frontmanem kapely je entomuzikolog, multiinstrumentalista, pedagog HAMU a originální skladatel doc. Mgr. Vlastislav Matoušek, Ph. D. s šedivými dlouhými rousy a prazvláštní kytarou. Mezi další výstřednosti souboru se řadí elektrifikovaná niněra. Celé vystoupení nezavřu hubu úžasem nad tímto nástrojem, ale i atmosférou, jakou muzikanti dokázali ve Voku vytvořit.

"Chytl jsem tě za ruku v neznámém městě

a nemohli jsme najít směr."

Musím zvolnit tempo pití. 

Sázka se dnes neuskuteční, není se o co sázet. Trumfy už hrály.

 

Nejvíc nebezpeční a nejvíc šťastní jsou lidi, co nemají co ztratit.

Pozor, dedukce:

Nejvíc nebezpeční jsou šťastný lidi!

 

Škatulkuju lidi, samozřejmě, že škatulkuju lidi!

Svou škatulku u mě mají i lidi, kteří neškatulkují lidi.

 

Samej antikomformista 

v bagančatech poskakující na lavici flagelantů.

 

"Tady někdo šláp na psa." 

(N. U Vystřelenýho oka - pes ležíce, nad ním stůl s jásotem)

 

Výroba krásy

střídání

vzletností s přízemnostmi

 

Jak asi piští holky kterým 

příklepová

vrtačka drtí kolena?

 

Scénka:

"Pardón." 

Zvukař zvedne omluvně ruce.

"To mi jen vypadla nota z ucha."

Nese k baru štamprdly zvednutou ze země.

"Tady vracím volební lístek."

 

A před spaním ještě křížem přes křivolaké, nesouběžné uličky, pořád do kopce Nad Viktorku.

Znovu zalézt do podzemí.

 - Běsi - písničkář vskutku undergroundový. 

Na první píseň stojím v celém podniku jako jediný návštěvník, postupem koncertu se přidají

dva další. Nepočetné publikum, ale za mě super skladby. Trochu mi připomíná Karla Kryla,

texty parádní, hra na kytaru pro mé (ne)ucho perfektní. Jako člověk působí dosti netradičním

dojmem, jeho tvorba určitě není z těch rádiových, za mě obrovská úcta, že jde před lidi.

Nebo spíš že i před tak málo lidmi odvede naplánovaný výkon.

Stoupne si, hraje na kytaru a zpívá. Sloky většinou skoro šeptá, refrény fanaticky řve -

fakt dobrý!

"...nejsem ještě na dně

teprv ryju držkou v zemi..."

...

"...nemůžeš-li vyhrát, nezmrzi na kost..."

 

 

Vyšplhej se po bedle.

Ošplouchni se. 

 

Žižkov tě nedá spát.

Ani v neděli. Sper to ďas.

Anatomicky to vypadá na děti.

Nad námi? Vedle? Pískot, dupot.

Klidně to ale můžou být démoni. Hotel kňourá, vrže

v kloubech svědectví.

Počítám tramvaje od čtyř nula pěti. 

Lomození za svítání.

Skřeti kocoviny bezostyšně hopsaj na okenních 

římsách. Ještě chvíli, vy zkurvení bastardi,

dejte mi ještě chvíli...

"Hele, já otevřu na chvíli okno, tady je hroznej smrad."

 

Švédský stůl a člověk neví, kdy má dost.

Tapisérie výjevů.

 

Disidenti, ahoj příště!

 

NA EX!stence

! ! !

 

- Punkrock a brigadýrka s odznakem -