Už nechci

Anotace: nevím, co dál

Pár dní jsem se neozvala… ale je to tím, že jsem měla trochu jiný starosti… učila jsem se na zkoušku z Teorií a metod sociální práce… a navíc jsem moc zaobírala myšlenkama na setkání se svým „idolem“… Včera jsme totiž měli první rande… na můj vkus to probíhalo až moc dobře… prostě gentleman každým coulem… přinesl mi růži (modrou… byla jsem z toho hotová), bombošku a voňavou svíčku… jinak průběh večera taky vcelku ok… tak nějak jsme si měli o čem povídat, protože jsem si po dlouhý době zase pokecala s vysokoškolsky vzdělaným člověkem… jediný, co mě krapet odradilo, bylo to, že se hned na první schůzce snažil o sex… teda né, že bych sex neměla ráda, ale myslím, že s postupem věku jsem se nějak posunula a některý věci vnímám trošku jinak a taky mám nějaký zásady přes který nejede vlak… No, abych se dostala k jádru… dneska mi psal můj bývalý přítel… mimochodem jedním z důvodů, proč jsem si včerejšek dostatečně neužila je ten, že musím neustále myslet stále jen na něj… ale to nechme být… Teď se cítím úplně na dně… můj bývalý přítel se mi svěřil s tím, že je svým způsobem šťastný i nešťastný… táhne to s nějakou ženskou, která je vdaná a má dvě děti… protože ho tak trochu znám, domnívám se, že ho zase bohužel využívá… ale je to jeho věc… Tak jsem se svěřila i já jemu, že někoho mám… a jeho reakce mě téměř položila… napsal mi, že jsem se mu nelíbila a proto se ke mně nemohl chovat líp… a taky, že se za mě styděl… a po té mi napsal, že bych měla zhubnout a pořídit si lepíš hadry, že je ostuda se mnou někam chodit… trochu mě to vzalo… Ok, modelka určitě nejsem, ale při výšce 160 cm a váze 58 kg si rozhodně tlustá nepřipadám a kor teď, protože jsem s nervama tak nějak lidově řečeno v hazlu, takže ani pořádně nemůžu jíst… myslím si, že teď mám něco kolem 55 kg… taky jsem se v minulosti léčila s mentální anorexií a byl to hnus... nikdy už si tím nechci projít... ale když nad tím tak přemýšlím, asi zase přestanu jíst, protože asi fakt tlustá jsem… nenávidím se… dneska jsem měla takovou chuť pořezat se žiletkou, ale udržela jsem se… Kdyby mi tak moc nezáleželo na mamce, kterou mám tak moc ráda… už bych to nejradši všechno skoncovala definitivně, protože se nenávidím… a svůj život, kterej tady žiju, beru jako trest… Už tady zkrátka nechci bejt… tak moc toužím po tom, všechno to tady skoncovat… ale nemůžu, protože vím, že by to moje mamka nezvládla… nevím, co mám dělat