Děkuji Mamko.

Anotace: Není

Už je to dvacet čtyři let co odešla z tohoto světa má Zlatá mamka.Byla moc hodná a já ji měl moc rád.Jednoho dne mi zavolala sestra, že se našim rodičům nemůže dovolat.Pak mi sama od sebe řekla, že to jsou už dva dny co mamka nebere telefon.
V té době byl táta v nemocnici a tak jsem také zavolal a nic.Napadlo mě, že je mamka u doktora a nebo, že je na nákupu.
Seděl jsem u stolu s mojí ženuškou a právě jsme obědvali.Sotva jsme dojedli tak jsem řekl ženě, že se za mamkou pojedu podívat a že jsem ji už i tak měsíc neviděl.
Manželka přikývla, a že pojede se mnou.
Sedli jsme tedy do auta, já nastartoval, a ještě nežli jseme se rozjeli, tak mě přišlo na mysl, že moje mamka již nežije.Otočil jsem se k mé ženě a povídám, mamka je mrtvá.Moje ženuška se na mě podívala a beze slova otočila hlavu před sebe no a pak už jsem se rozjel.
K rodičům to trvalo tak patnáct minut a za těch patnáct minut jsem asi pětkrát řekl, mamka je mrtvá, mamka je mrtvá.V autě jsme jinak byli zticha.Sotva jsme odbočili do ulice kde moji rodiče bydleli, tak jsem zahlédl sanitku.
Vůbec mě to nerozrušilo, Věděl jsem již nějakých těch patnáct minut, že moje Zlatá mamka už není mezi živými.No a to se stalo před dvaceti čtyřmi roky a kdykoli si na to vzpomenu, tak jsem přesvědčen, že mě tehdy mamka dala jasně najevo, že už dožila svůj život na této planetce a tak mě předem připravila na to, abych z toho nebyl tak zdrcený.Co na to říci, snad jen, Díky moje Zlatá mamko.