Láska a její kat

Marně hledám slova,

co v mysli klíčí,

vím že, 

nelze zastavit čas 

přišpápnutím brzdy,

 

příliš rychle zabíjí

přímé pohledy do očí.

Bezpečný je domov,

kde pod pokličkou,

vaří se kus mrtvých,

z pozůstatku jejich krás.

 

My oblékli jejich kůži,

ne tu sametovou,

ale hroší.

 

A to, co nám bylo blízké,

je pohřbeno varem

našich vášní,

snad nebylo to skutečné

 

snad

       

neusadilo se

v naších myslích,

semínko bláznovství.

 

 

A kdyby přece jen

zešílel jeden z nás,

 

pak ty jsi láska

           a

               já tvůj kat.