Anotace: ...
Mlčím..
tak nejtišeji, jak jen dokážu,
aby jen neutekla,
jediná boží myšlenka.
Slova ztrácejí význam,
v nekonečném moři života,
Poslouchám ticho mezi slovy,
topím se o oceánu bytí.
Křičím, ale jen vnitřním hlasem,
vím, že
každý vězeň smí sundat své okovy,
tvořené z pavučin nesmyslných lží.
Vše se rozpadá na kusy,
myšlenky, okovy .... i vězni,
srdce tluče rychleji,
touhou po vyslyšení.
Stojím na okraji skály,
a sbírám odvahu skočit.
(po) letím.
Ach to je neskutečně krásné....Inspirativní:-)
20.02.2016 01:44:11 | tvořilka
moc hezké.... :-)
24.09.2014 21:08:01 | Martin Šimeček
Let na pokraj sveho osudu
vystoupej na vrchol te skaly
ale nepadej dolu.
Najdi novy smysl sveho zivota
a sundej okovy z nohou.
preji ti dlouhy bezbolestny let
az do koruny stromu.
04.09.2014 17:02:36 | Barčík
..Tady a teď mně úplně padla do noty Tvá báseň....asi mi něco velmi naléhavě připoměla.Ji.
02.04.2014 21:45:34 | jitoush
Dekuji velmi
02.04.2014 08:25:01 | Daniela
Leť...pro tu odvahu, něco změnit, držím vše, co mám...:-)
02.04.2014 07:52:46 | básněnka
Tak leť, leť, leť!!!
02.04.2014 00:26:44 | Romana Šamanka Ladyloba
líp se lítá vzhůru...
01.04.2014 23:22:51 | enigman