Anotace: Slunce si dalo trávu a zmlklo. Den opět skončil dřív než měl. Někdo dole nemlčí....
Slunce si dalo trávu
a zmlklo.
Den opět skončil dřív než měl.
Někdo dole nemlčí.
(Pejskař oslovil kouli chlupů mnou okamžitě zapomenutým
jménem.)
Stromy si daly voraz
a tchýnin jazyk je ostrý
pokaždé.
(A kaktus by rád píchal.)
Tohle se stalo dneska.
Tohle se stalo i zítra.
Znovu půjdu spát,
hlava mi bude sama přemýšlet...
Já se zas nechytám.
Zas už nevím.
Dívám se na koruny stromů
a přemýšlím o malém,
zanedbatelném
zázraku.
Zítra neudělám změnu.
Nepošlu Slunce na odvykačku.
Neprocvičím stromy v matematice.
A tchýnin jazyk nenaučím plakat.
A tudíž zázrak
nepřijde.
(Možná bude zázrak,když Slunce nevyhodí z práce.)
Báseň má zajímavou atmosféru, která mě krásně zaujala a oslovila, celková úvaha a způsob podání je pro mě vynikající... Povedené, není co řešit, ST :-)
16.06.2014 22:05:53 | Gabriela Green
Milá Krys, někdy mám pocit, že zázrak je to jediné, na co je opravdu spoleh. *
Pekná úvaha, vtáhlo mě to.
16.06.2014 21:17:44 | Pamína
Děkuji, Pam, ale někdy je zázrak reálnější, než se zdá :-)
16.06.2014 21:21:14 | Krysařka
No právě, je jich všude kolem, jen je umět vidět, jak jsi správně napsala - jen udělat malinkou změnu a třeba kouknout odjinud... a tudíž zázrak přijde! Čeká na Tebe, dychtivě! Mrkni za dveře, třeba....?:-)
16.06.2014 21:24:39 | Pamína