Tátoj

Hele táto, já vím, že to nečekáš.
Ale já vlastně taky ne.

Jen tak,
někde uvnitř,
mě to moc tíží.

Mám strach.

Mám strach, i když vím,
že ty už to víš dávno.

Ale jsou zkrátka věci,
o kterejch chlapy nemluvěj.

Jestli jsi jako já.
A já vím,
že jsi.

Tak to vlastně ani nechceš slyšet.
A já,
to nechci říct.

Protože se oba bojíme toho,
co to s náma udělá.

Pláču.
Ani nevím proč.
Pláču tak moc!

Je to tím strachem.
Strachem,
že oba navzájem se uvidíme plakat.
A nebudeme vědět,
co máme dělat.

A ještě větší strach mám z toho,
že než se odvážím,
bude už pozdě.

Ne
To ne!

Víš stejně dobře jako já,
že nikdy není pozdě.

A možná,
že pozdě již bylo.

Ne nebylo!
I kdyby,
Ty jedinej, by jsi mě slyšel.

Dobře
Řeknu to teď

TÁTO MÁM TĚ RÁD!