údery křídel.
Pak šplouch a cák,
z rybníka za návsí
křik divokých kachen:
Reb kvak kvak!
Stmívá se v rákosí.
Padá podzimní chlad.
~
Jsem panožka stélky,
zlomek světa,
způsob, jak také žít...
Helen Jane Long, Outside
Jsem panožka stélky,
zlomek světa,
způsob, jak také žít...
Helen Jane Long, Outside
30.11.2020 23:01:29 jenommarie
Prošla jsem se mezi zvuky..a
moc krásná procházka milá Helenko. *ST ;)
30.11.2020 03:40:20 Now
Taková jakoby haiková. A to mám rád.
02.12.2020 19:12:22 Helen Zaurak
Děkuji, Miroslave, velmi jsem potěšena Tvým zastavením a zanechanými slovy :-)
29.11.2020 22:58:21 šerý
Díky tvému svalu představivosti, pohyb poetického kloubu. Dočkali jsme se...
U takové Poezie, je radostí se zastavit*
02.12.2020 19:10:50 Helen Zaurak
Myslím, že si taková slova chvály nezasloužím, milý Šerý, cítím se poněkud v rozpacích... ale zasejc mám obrovskou radost z Tvého zastavení, děkuji! :-)
29.11.2020 19:27:55 jitoush
...Z Tvých slov básně čiší vyrovnaný klid....Tvá "panožka stélky"zanechává
stopu....tu svou nezaměnitelnou vůni od zrodu k zániku...sílu růstu
a otisk darování.....nálada se rozpouští v mlze nad vodou a zvuky světa
se točí dokola,aby spočinuly na ztichlém návrší všech těch našich životních
peripetií......zklidňuje ta Tvá.....jsem ráda,že si zasejc něco vložila
milá Helenko..............Ji./úsměv/
02.12.2020 19:16:02 Helen Zaurak
Milá Jituško, miluji Tvé komentáře, jsou hloubavé a průzračně čisté zároveň... Tvých zanechaných slov si nesmírně vážím, ze srdce děkuji :-)
29.11.2020 18:21:16 Amonasr
Krásně procítěné :-)