njd

bledá krajina jako můj obličej

kdybych mohla udělám všechno stejně

je mi nějak všechno jedno

projíždím očima život co mi už nepatří

a říkám si co tu vlastně dělám

je mi dvaatřicet a v podstatě nemám nic

všude kolem děti rodiny dovolený lásky

nemám nic a i to mi je teď jedno

jsem mrtvá velryba vyvržená na písku

neplácám se nebojuju prostě jen jsem

lehni si polož si ruku přes oči a uvidíš hvězdičky

to jsem řekla kdysi a od určitýho okamžiku to už nikdy neudělala

všechno se děje podle nějakýho zvrácenýho pořádku

dostaneš všechno

a nezbyde ti nic