Maturitní etudy

Anotace: perličky ze života maturanta

 

- Proč proboha maturujete ze zeměpisu? Ve vašem případě se je to jako kdybych se já přihlásila do NASA a chtěla tam konstruovat rakety.

 

 

- Na jaké správní celky dělíme Německo?

- (naprosto suverénní odpověď): Na spolky.

 

 

- V didaktickém testu to je často hra se slovy.

- Ale já si nechci hrát…

 

 

- Kdy se uráčíte začít učit?

- Až bude zima...

- Vždyť je tam mínus pět stupňů.

 

 

(učitelka se při semináři zoufale dívá směrem k oknu): Mám chuť vyskočit z okna...

 

 

- Jestli vy všichni odmaturujete, tak já začnu chlastat!

 

 

(probíraly jsme se spolužačkami maturitní četbu)

- Kuře melancholik jsem četla, a až na jednu scénu mi to nijak hrozný nepřišlo…

- Ty nemáš srdce, tak se nediv.

 

 

- To mě nemůžete aspoň jednou uspokojit a zapamatovat si, že máme rovník a dva obratníky?

(pch, a pak že je uspokojení ženy věda...)

 

 

- A: Víte, že tam máte samé pětky?

- B: No já vím... Ale nemám tam jednu čtyřku? Z toho slohu?

- C (uvádí věc na pravou míru, protože osoba A se mračí): On myslí tu esej.

- A (očividně si vzpomíná): Tu jsem vám dala z milosti.

 

 

(učitelka nám na konverzaci - bylo krátce po Valentýnu - zadala úkol napsat krátkou romantickou báseň. Kluk z vedlejší třídy se s tím popral velmi statečně, konec jeho básně byl naprosto bezkonkurenční a oceňuju, že se nestyděl). Milí muži, nebojte se toho a buďte taky romantici.

And then we will go to bed

a bude nám patřit celý svět.

 

 

- Ještě si plánuješ podat přihlášku na tu žurnalistiku?

- Asi ne...

- No já zrovna dneska četla článek, že zabili nějakýho novináře, tak jsem si na tebe vzpomněla.

 

 

- na e-maily nám přišly pozvánky k maturitě. Jednoaktové drama třídního chatu:

 

- A: Pozvánka... To je jako bychom si mohli vybrat, jestli tam půjdem.

- B: Ne asi.

- A: Napíšu: Nemám zájem, děkuju.

- B: Očividně jim to už někdo napsal, když hned do předmětu píšou "neodepisujte."

 

 

- dva spolužáci mají společnou učebnu na všechno (myšleno všechny testy společné části):

- X: To mi chcete říct, že všechno budu psát s Y?

- Y: To je v p*** co

- X: Hej kámo budeš mi muset radit

- Y: A s čím mi pomůžeš ty když máš čj stejně špatnou jak já

 

 

- knihovnice naší školní knihovny pořádá takové čtení k maturitě na knížku, kterou si sami předem zvolíme. Ve vestibulu nám visí papír, kde můžeme psát jak návrhy, tak hlasovat, co bysme rádi rozebírali příště. Je to fajn, knihovnice je hrozně milá, a hlavně je nás tam většinou málo.

Naposledy jsem tam zaslechla krásný rozhovor:

G: Čau, vole, kolik toho máš přečtenýho?

H: Jednu knížku. Ty?

G: Já ještě nemám nic, proto sem chodím pokaždý, abych aspoň něco věděl.

 

 

(na jednom z takových "besed"): 

(paní knihovnice): Na motivy Války s mloky byl napsaný i komiks (zvedá černobílou kopii do vzduchu). Já to mám jenom takhle černobílé, kdybych tiskla barevně, tak mě pan H. (zástupce) propustí. 

 

 

- momentálně probíhá uzávěrka podávání přihlášek. Mezi vrčením zipů a probírání, co máme na další den tedy pravidelně na konci vyučování lítají věty jako:

- Víš co, nezalepuj ještě obálku, počkej na mě, já si to zkontroluju a pošlem to potom spolu.

- Jde někdo na poštu?

- Jdeš na poštu? Koupíš mi obálku?

- V jaký obálce posíláte přihlášky? Ve velký, nebo malý?

 

 

- Ten pocit, když k vám v sedm ráno do výtahu nastoupí učitelka jazyků a navzdory brzké ranní hodině je krásná a svěží, zatímco vy máte kruhy pod očima, suchý rty a jako bonus máte ty rty roznimraný, protože si kůži na rtech trháte....

 

 

- A kde to najdeme?

- U Indie.

- U Indie... A kde?

- Vpravo jakoby.

 

 

- Jaký podnebný pás je kolem rovníku?

- Subpolární.

 

 

- (učitelka): Vy vypadáte tak přepadle... Kdo vám ubližuje?

- (spolužačka): Všichni...

 

 

- Nauka o bytí…

- Bytí s jakým y?

 

 

- Vnímáte mě vůbec? Vypadáte, jako byste složili vagon uhlí. Vždyť je teprve úterý odpoledne, vzpamatujte se.

 

 

- (při angličtině jsme si měli se spolusedící(m) popovídat, jestli preferujeme velké supermarkety, nebo malé obchůdky. Rozhodla jsem se dát průchod emocím a své "nesnášenlivosti" k lidem)

- So... The advantage of supemarket is that there you could buy everything you want... Ale jsou tam lidi.

 

 

- (při výzkumu v rámci inkluze): Jak to berou spolužáci, že máte určité výhody?

To, že jsou někteří kreténi, za to já nemůžu...

Eeee, jestli tohle řekneš, tak tě paní ředitelka nepochválí.

- Víte, to záleží na každém jednotlivě...

 

 

- konverzace s ostatními maturanty začíná pokaždý stejně. Když jsem tedy s klukem z vedlejší třídy dokončili na doplňujícím předmětu svoji práci, přišlo to:

"Z čeho vůbec maturuješ? Kam chceš dál? To je super... A co jako budeš dělat, když to vystuduješ?"

 

 

- (kamarád mi poslal "dopisky" ke svému novému románu. Ten román už mám přelouskaný, pokud bych ho měla číst znova, s největší pravděpodobností bych dotyčného při nejbližší možné příležitosti uškrtila (ano, máme spolu hezký vztah), takže mi před každý dopisek připsal, kde je v románu umístěný. V jednom z nich se hlavní hrdina šíleně zlije, naše konverzace se tedy přelila v to, jak jsme na tom s alkoholem)

- Já: Spolužák třeba jednou v pátek dopoledne zahlásil, že má strašnou chuť se večer hrozně ožrat a zhulit. Tak mi hlavou proběhlo, že já chci odpoledne vyrabovat knihovnu a uvařit si čaj. Co je se mnou špatně..

- On: Spíš je s tebou něco v pořádku

♥

 

 

- kamarád (jiný, než v předchozím útržku) teď čerstvě vydal román, co se jmenuje "...s duší beadníka." Po dlouhém přemlouvání mi ho poslal ještě před vydáním. Stále ještě pod vlivem dojmů z dané knížky jsem pár dní na to psala referát na literaturu. Shodou okolností na Václava Hraběte, který se, jak jistě víte, beatníky inspiroval. 

Do referátu jsem s ledovým klidem napsala: Inspiroval se básníky tzv. beadnické generace. 

A vůbec mi ten "beadník" nebyl divnej...

♥

 

 

- Myslím, že už stárnu...

- Proč? 

- Včera mě na nákupu víc zaujaly jogurty ve slevě, než to, že u pultu s uzeninama byla nová obsluha. Mladá. Pánská. 

- A byl aspoň hezkej? 

- Já jsem si ho moc neprohlížela, ale nijak mě nezaujal. 

- Tak to je zájem o jogurty v pořádku. 

 

 

- (moje vzdělání od počátku provází papíry z vyšetření, poučky a školení. Papír zepředu, papír zezadu, papír z boku, papír ze všech stran. Papírů tři prdele. Můj individuální plán k maturitě zahrnuje několik stran, je v něm pokryto všechno od pomalého pracovního tempa až po třes končetin při stresu. Plán mám sestavený SPC z Jedličkárny. Musela jsem se kvůli tomu táhnout do Prahy, i když by to šlo (já vím, že nešlo, ale víte jak) vyřídit i po telefonu.) Takové vyšetření probíhá jednoduše - jste zařazeni do kategorie podle vašeho postižení (sluchové, zrakové, tělesné), poté jste přiřazeni do jedné ze tří kategorií. Já jsem si ještě před datem vyšetření k tomu něco našla, s poměrně jasným úmyslem vytřískat z toho co nejvíc. Takže to vypadalo třeba takhle:

"Případně obsahové úpravy ve smyslu nahrazení některých úloh, to znamená..."

"Že vám skáču do řeči, já vím, co to znamená. Něco jsem si o tom hledala."

Jenom se usmála. A řekla, že jsem skvělá.

Spíš vyčúraná.

"A máš nějaké specifické problémy? O kterých jsme ještě nemluvily?"

"No... Když jsem nervózní, občas se mi klepe levá noha."

V souladu s moji diagnózou je to naprosto normální. Říká se tomu hemiparetický třes.

Paní se opět nadšeně malinko překlonila k monitoru.

"Třes... Levé... Dolní... Končetiny... Já se omlouvám, že jsem tak nadšená, ale tobě nic není, tak jsem ráda, že jsem aspoň něco našla."

 

 

(V návaznosti na předchozí bod. Jedné z učitelek - která mi bude sedět u maturit - se už nevím v jaké souvislosti, vybavilo, jak kvůli mě vyplňovala jakýsi dotazník.)

"Já jsem se tam snažila přihlásit, to mi nešlo, tak jsem volala dceři, ta se nevím jak připojila na můj počítač a zatímco běhala na běžícím pásu, tak mě sledovala - ne, mami, na to neklikej!  - No já jsem si připadala... Velký bratr tě sleduje!" (pár dní předtím jsme probírali Orwellovo 1984, so thematisch.)

"Dneska je poslední den, kdy to můžeme odevzdat. Já to radši udělala už včera, pan K. (učitel, který mi očividně bude přísedat) to ještě neudělal..." spokojeně přešlápla.

"Ale chápete, já vím, co Eliška potřebuje, nepotřebuju na to jakýsi dotazník!"

Pokud se mezi "co potřebuje" zahrnují knížky, flák přírody, kam by se dalo chodit (a ne ty pochybný pruhy stromů mezi panelákama), spoustu čokolády a sympatický, charismatický a inteligentní muž, tak plně souhlasím! Na co dotazníky :)