15/11

Oznamovat špatné zprávy se nedá naučit. Zasahuje to pořád stejně. Potřebovala bych složit hlavu do klína, přívětivého a tichého. Je mi úzko, jak jen člověku před sebou samým může být.

Píšu bolest a ztrátu. Někdy vlastním dechem. Píšu mrazení a svírání v krku, když musím zvednout telefon. Zkamenělý výraz, co nikdy nedostanete úplně z hlavy.

Zoufalství, co nejde sdílet. Není s kým.

Proplouvám lesem, ráno, když svítá. Vedu dlouhé rozhovory uvnitř hlavy. Obracím se k neexistujícímu.

Slova přinášejí změnu. Slova přinášejí smrt.

Mám na polici jedenáct nových knih. Přečtu je za chvilku. Ztratit se. Ztratit se někde uprostřed cizího příběhu.

Ale dneska ne. Dneska to bodá a svírá.

A nejde přestat myslet. Na tu poslední.

„Mam te rad.“

Slova přinášejí samotu.

Slova přinášejí smrt.