potřebným

Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=rY2LUmLw_DQ

Byly dny, kdy jsem toho měla hodně co říct. Napsala jsem spoustu slov. O různých věcech. O životě. O smrti. O přátelství. O lásce. Spoustu slov, spoustu vět, čárek, teček, otazníků. A pak, když jsem jednou ležela na posteli ve službě, došlo mi, jak je to vlastně hrozně zbytečný.

Ten den jsem mluvila s člověkem, který se chtěl zabít. Plánoval to dlouho a udělal spoustu kroků pro to, aby to nakonec všechno klaplo. A v poslední chvíli, takřka poslední minutě, ho někdo objevil. Zhroutil se mi tam na stůl, ještě v poutech od policie. A to byla přesně ta chvíle, kdy mi došlo, jak moc zbytečný to všechno je.

Měla jsem kluka. Kterýho jsem milovala tak strašně, že kdybych měla umřít, abych jemu zachránila život, udělala bych to. Udělala bych to i teď, bez váhání, i když je to už několik let, co tu není.

Zlobila jsem se na celej svět. Na kamarády, na rodiče, na boha, na něj, na sebe. Hlavně na sebe. Zlobila jsem se a tu zlobu v sobě přebíjela alkoholem. Plula jsem večer co večer na posteli tam, kde bylo všechno dobrý. Kde po mně nikdo nic nechtěl. Kde nikdo neumíral ani nenechával nikoho napospas celýmu světu. Kde jsem nemusela čelit den co den sama sobě a tomu, co si v sobě nesu.

Život není zařízenej tak, aby byl spravedlivej. Aby vám vrátil přesně to, co do něj dáte. Podrazí vám tisíckrát nohy. A když si po tisící první říkáte, že tentokrát by to už mohlo vyjít, cpe si pěst do pusy, aby nebylo slyšet, jak se vám kdesi za rohem směje.

V životě nakonec vždycky přežije jen ten, co se nenechá zlomit.

Byly dny, kdy jsem toho měla hodně co říct.

Teď už nemám.

Autor odnikud, 30.12.2019

Přečteno 406x

Tipy 10

Poslední tipující: jitoush, Marten, Jort, Amonasr, maliska, šerý

Komentáře (7)

Komentujících (6)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

Vyhrává ne ten nejlepší, ale ten, kdo (dýl či víc?) vydrží...

31.12.2019 21:10:11 | Marten

V životě přeci nejde o to vyhrát, nebo prohrát. Život po pubertě už není hra.
Když už je na začátku človíčkovi dán do vínku mozek a ta skvělá možnost být zde, měl by postupně přemýšlet o smysluplnosti bytí.
Texty autorky jsou zacyklovaná neuchopitelnost, hotový fatalizmus. Snad si někdy uvědomí, že bloudí okolo zástupného problému. Ten brouk v hlavě je totiž dětství.

31.12.2019 22:49:49 | Lesan

Cituješ tou fixací na dětství možná nevědomky klasickou psychoanalýzu, život ale je po celý čas života boj o život...veselý nebo smutný dle okolností a zkušeností...a autorka se z toho, lidsky pochopitelně, vypisuje...

Tím, co jsem tím komentem myslel, bylo že časem se z porážených, které to nezlomí, stávají vítězové, když ve své snaze vytrvají, na rozdíl od talentovanějších tzv.vítězných typů, kteří nejsou zvyklí se vytrvale snažit a časem svou leností se zhoršují a nakonec prohrávají a vzdávají vše...sportovní psychologie je přesně o tomhle...;-) nebo životní...

01.01.2020 14:20:48 | Marten

Kdo je nejblíže k dění a těm osudům, si je vědomý.
V hlavě se perou otázky.
Jenže život máme jenom jeden a není na zkoušku,
už se nám neopakuje, ať je to jak chce.
Tak vše má svůj důvod.
Je těžké pak zvládat MÍT nadhled a pozitivní myšlení, ale je to nutné k přežití a ke kvalitě života. Když je člověk už znalý a vědomý,
v mnohém může MÍT i určitou výhodu (zná a ví),
jen se nesmí tím trápit.
Aby to neznělo jako hloupé klišé,
zkrátka život není jednoduchý, to je pravda.
Dobře napsané, životem. ^ST^ ;-) hodně štěstí

31.12.2019 00:16:27 | jenommarie

Ale máš - právě jsi to dokázala :-)

30.12.2019 23:12:38 | Amonasr

ako ti rozumiem...

30.12.2019 22:13:58 | maliska

Ale no táák. Tak krásně jsi zformulovala o životní "spravedlnosti" a pak se lámeš? Vždy je co říci. Třebááá, že ten ptáček za oknem na parapetu…
Pro člověka, který se usměje. Za jitro, plné naděje. Sebrat drobničky štěstí. Jsou ve slev... pro ty, kterým smůla nevlní páteř a umí se dívat.

30.12.2019 21:41:29 | šerý

Návštěvnost

potřebným

potřebným

Uživatel

» Registrace

» Zapomenuté heslo?

Autoři online (5+3)