Smutek stárne a pořád má jeho oči
Smutek stárne a pořád má jeho oči
Anotace: .
Jedna z věcí, která mě na smutku překvapila je to, že se časem ukáže, co všechno se dá postrádat. Že mi chybí přítomná mužská síla. Ne ta fyzická, ale že mi chybí mužské boty v předsíni, vůně vody po holení v koupelně a mužský smích v bezprostřední blízkosti a ne někde zpovzdálí.
Smutek stárne. A pořád má jeho oči.
Kdo nám zaručí, že mrtvé nemůžeme zklamat?
Nosím s sebou v kapse pocit viny. Je hladký jako čerstvě vyloupnutý kaštan.
Je půlka srpna a mezi zuby plíživě dozrává podzim. Cítím ho.
A ještě pořád, po tom všem, se mi po něm stýská.
Poslední tipující: Philogyny1, její alter ego, jablonka, Kubíno, janewe, IronDodo, jort1, maliska, Tomcat, cappuccinogirl, ...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk18.08.2024 23:16:50 cappuccinogirl
Tenhle stesk prostupuje, cítím ho taky. V některých chvílích se člověk neubrání, a myslím, že by ani nebylo dobře se o to pokoušet...moc děkuju, že jsem si tohle mohla přečíst.
18.08.2024 22:43:11 Marten
..jo smutek je drsnej tím, že připomíná, co by človšk nejraděj už pustil z hlavy...;-) a je těžký ztratit kousek sebe, svý paměti...aby smutek neměl už tu sílu.
18.08.2024 22:08:40 Vivien
Toto je úžasný vyzrálý text. Skvěle popsané nepopsatelné. Každý kdo prožil, porozumí.
S dovolením si ho milá Eliso uložím. Dlouho jsem zde nic tak lidskému srdci blízkého nečetla.
