Zápisník jedné lásky

Anotace: ...Přála bych si zase slyšet ticho...

Přála bych si zase slyšet ticho. Místo toho ve víru vzpomínek se točím a melodii dolaďuje souhra Tvých slov a odkazů, které na zdi mi zapisuješ dnem i nocí. Přála bych si také jiné věci, tehdy, když ve chvílích klidu svůj mír nacházím, zatímco zahradou našeho bývalého života se procházím. A čekám, než se zastavíš za mými zády, abych otočit mohla se a pak znovu spatřila Tvou skutečnou tvář. Místo toho něco uvnitř křičí, abych do běhu opět dala se a neoslepila mě Tvoje zář. Přesto tentokrát to neudělám, ani dnes a ani zítra, místo toho budu čelit výčitkám srdce i hlasu svého nitra.
„Slibuješ?“ šeptají Tvé rty, protože ujistit se chceš, zda v mých slovech není další lež a tak dám Ti písemnou odpověď, protože v mých meziřádcích tak rád čteš…

„Chtěl jsi odejít,
Ale teď jsi tady
Ve vzduchoprázdnu
Kolem mě
A otočen ke mně zády
Tváříš se tak dojemně,
Že nemůžu Tě
Nechat jít.
Ani kdybych chtěla.“

Odpověď již znáš a snad se trochu usmíváš, přestože ve svém srdci šrámy lásky vryté máš. Chtěla bych říct, že je mi to líto. Ale slova nezmůžou nic, když srdce ví to, co rozum vědět nechce. A přestože všechny rady světa přijímají se lehce, tak jsou jen pouhými slovy, když na bolest lásky přichází. V té chvíli totiž všechna světla světa za obzory zachází a člověk pak jen čeká, než se smilují. Tak jako když milenci zoufale se milují a přitom dávno vědí, že jejich láska jednoho dne je zahubí, přestože křídla dává jim. Křídla totiž nejsou nic ve chvíli, kdy srdce žádá si víc a víc, a láska pak umí být krutá a bolavá. Přesto navždy nevinnou a čistou zůstává. Zvlášť proto, jak krásná umí být ve chvílích, kdy člověk jen pro ni samotnou chce žít.

„Víš, co je na tom nejkrásnější?“ ptám se Tě, když nevíš, jestli chceš se smát anebo křičet.
„Ne, tak povídej…“ odpovídáš s posmutnělým výrazem.
„Připomínáš mi
Rozkvět léta naší
Lásky,
Když snášíš mi
Všechna znamení
Z okvětních lístků
Sedmikrásky
A s nimi všechna
Zapomenutá ne i ano.“

A teď se ke mně opět tváří v tvář obracíš, abys najevo dal, že pravdu skrytou v mém srdci dávno znáš, protože mé meziřádky denně stále pročítáš. A taky chceš, abych věděla, že se sem nevracíš jen tak, uprostřed děje rozepsaných příběhů. Přišel sis totiž pro svou část a mimo to i pro něhu. Zapomenutou v zápisníku jedné lásky.