Sněhové štěstí

Jako drobné třpytící se drahokamy, snášející se z oblohy na chladnou zem.

Zdobíc stébla nažloutlé trávy.
A pokrývajíc větve spících stromů, aby jim nebyla zima.

Poslové dětského štěstí a nevšedních zimních radovánek.

To bílé chmýří přetvářející i tu nejtemnější noc v něco tak kouzelného.
Tolika podobajíc se našemu štěstí.

Které, ač nevíme odkud snese se z nebeských výšin.
Obohacujíc nazše životy, dokud nezačne pomalu a nenápadně tát.
Až nakonec jej něco dočista rozpustí.

Tak i to nenápadné bílé štěstí, nakonec se ztratí pod náporem nezkrotného slunečního svitu.

My však nejsme smutní.
Protože víme, že dříve, nebo později. Znovu snese se z oblohy na chladnou zem.

Pocukruje chomáčky unavené podzimní trávy.
Popřeje stromům dobrou noc a zahalí jej svou přikrývkou.

Vnese do dětských duší nekonečný pocit štěstí a svobody.

Stejně tak se i nám jednoho dne snese zpět naše štěstí a pocit naděje.