v časech

.

tenkrát
jakoby na chvíli zamrzla ta stezka
po které tekly proudy našich chvil
a se zemí se do roviny v podélných směrech splynulo
jako když zhasnete slunce
vypínač do polohy noc
a všechny přívodní kabely se ztratí v zauzlování

jako když poslední vlak vás zdraví rudými světly
před vjezdem do tunelu s lhostejnou samo –sebou- cností
pouštěje poslední sloup jisker k nebesům

něco, co se podobá tomu pádu
co nekončí, jen to nahoře se vám vzdaluje
a nikdo s harpunou na dlouhém laně není po ruce
aby vás zásahem do nohy dostal zpět

snad že jak
vysypaná ošatka ořechů cestou k zemi bez šance na dopadnutí
jelikož neposedné veverky ukusují za vzdušných letů
louskajíce všechna překvapení v nich ukrytá

něco že co by se dalo přirovnat k půstu o kterém se nemluví
snad jen šeptá osobám, které jsou s vámi v souznění
a případný smích je jen opak nádechu vyhnaný cestou k sloučení

je to jako káva bez cukru a bez mléka
jako káva bez kávy a bez vody pod kterou se zapomněl
postavit váš oblíbený hrnek ten s tím medvídkem tak pečlivě plyšovým

snad i jako brát celou tu dobu tužku do ruky ale z jejího konce ne a ne
že by se chtělo vycházet nějakým písmenkům, pouze v oporu o papír
dává vyniknout stále silnější tečce kterážto by kaňkou mohla být
jednalo-li by se o plnící pero

dnešek
jakoby že se dozvíte, že ten čas co vám vyměřili, byl jen na zkoušku
a za dobré chování dostanete dvě století napříč vesmírném navíc
a plnou hlavu vlasů, ruce dlouhé tak akorát k lechtání ptáků za letu
prostě jen že by jako že zkapalnělo štěstí a napršelo vám do vlasů

tak, tak nějak…….