svůdné rose/u/pnutí...

Anotace: připouštím že je možné dobýt každou věž cudnosti...ale není to vždy snadné...

můra tluče papírovými šupinami
do stínítka lampy posázené drahokamy
a větrník rozhání zmatený vzduch
co si spletl pasát místo severáku

bylo to osmnáctého dne
roku osmiruké chobotnice
vstoupil jsem do dveří
a ona se otočila
s lehkým ruměncem
ale nijak překvapena
mou přítomností

její půvaby byly neobyčejné
štíhlý pas
kyčle co udeří do očí
a tvary živůtku ještě víc
pružné ruce
ve tváři chladný úsměv
s výrazem netušené důstojnosti

chvíli studovala
špičky svých bot
zřejmě obdržela
vědecký grant
od nadace ukopnutých palců
pak setřela houbičkou ze stolu
šmouhu od pudinku
a zpod dřezu ji naštvaně pozorovali švábi
z organizace na chudinskou podporu

no to mi polib patu!

usmála se a povídá
co abychom se prošli?

zatáhla mne do jednoho loubí
kde jsme se po hmatu usadili
naklonila se ke mně
rty těsně u mé tváře
vonný dech květů lilií
na co myslíte příteli?

na starořecké nápisy
v západní Malé Asii
milá Nassarinis
/rozesmálo ji to/
zatímco mě po zádech přeběhla tlupa
skvrnitých ještěrek k zamrazení
utrousil jsem
že bychom se mohli oba nachladit
a zavedl ji zpět k usedlosti

pomyšlení
na její luzně modelované tělo
mi nedopřává klidu
avšak násilný tlak
ani urputnost není na místě

rozložila se /nebo já/
na lehátkovém křesle
a vybídla mne
abych se posadil u jejích nohou
rozepla dva horní knoflíčky
prý aby mohla volněji dýchat
/zatímco já zapomněl/

zkusil jsem všechno
s ní to ani nehnulo
jen shovívavý úsměv
šimrajíc mi svou nožkou dlaně
a nakonec bradu
tak důvěřivě
jakoby měla u sebe novorozeně
zatímco u mě na taburetu
bylo těsně jako Napoleonovi
na Svaté Heleně

zaskočila mne otázkou
zda jsem někdy miloval
nejsem si jist
zda odpovědět ano či ne
vzápětí zašlápla mé váhání
a požádala o vyprávění
z mých cest podivných
nikdy v životě jsem neměl
pozornější posluchačku
začínám doufat

v tom okamžiku se to stalo
něco nevídaného
v jistém rozrušení
její přezka podvazku vyskočila
a ten spadl na zem
podal jsem jí jej
následovalo dost dlouhé mlčení
poté aniž by se ostýchala
vyhrnula si šaty
a připevnila si podvazek zpět
nad kolenem
přestávám být pánem smyslů
následuje vlídný úsměv
a jsem vykázán ven

stojím za dveřmi
Shakespearovská otázka
mne nutí jednat
nepopsatelný úžas
dveře povolily tlaku
avšak sotva jsem vstoupil
prudce se vzpřímila
okamžitě opusťte můj pokoj
vy jeden nestydáku
ničemo
hanebný zpustlíku

jak říkám
je docela možné
dobýt každou dívku

ale někdy je to vyloučené