Anotace: ...
Snad pro osvětu, tedy kupříkladu,
kolikrát nevím, proč podstupuji,
nízkou oblačnost, tlakovou níž,
šeříky, pyly i ostatní alergeny.
To vše pro plností kypící vnadu...
Nadto vzduchem hemžící se hmyz
mechem obrůstající staré kmeny,
dál stejnou otázku si kladu,
odpovědi často jeví se
a vskutku jsou i plné protikladů.
Však po čase v nesnázích
k závěru přece jen docházím.
K tomu,jak moc mi chybíte – ženy.
Jste mými inspiračními zdroji
však býti s vám každodenně,
to se věru říci nebojím,
celodenně v jednom pokoji
se značně zdráhám,
se sebou samým se spokojím.
jsem ráda, že ti chybím:-)
27.04.2014 14:01:10 | básněnka
Ta Tvá jemná sebeironie v nevyčerpatelných proměnách stále též inspirace je nenapodobitelná... :-)
27.04.2014 11:23:20 | Amonasr
Víš, nedávno jsem prožil zdánlivě banální situaci.
Jdoucí dvojice dívka drobná s krásně tvarovaným poprsím, bílé triko, sněhobílé prádlo, štíhlý plochý pás, dokonalá postava, hnědé vlasy v copu.
Úchvatný pohled, pevné tělo, ladný krok...
Po boku mladíka, mířili do luk jarních. Mé osobě vstříc.
Básník se utápěl v představách...
Ale jakmile se dvojice přiblížila asi na deset kroků a slyšel jsem její slovní výron, chrlení slov a kvanta, kterým musel mladík naslouchat,aby dosáhl chvíli s ní o samotě, usoudil jsem, že jen pevné tělo a obdiv k němu neznamená, že je nutné se o něj ucházet, neřkuli s ním pobývat delší dobu...
Tolik měla říci tato báseň.
27.04.2014 11:31:19 | kudlankaW
Díky za přiblížení - já tou jemnou sebeironií myslel jistý úsměvný nadhled nad situací, který z Tvých textů zpravidla cítím. Což, se mi zdá, i s tím konkrétně popsaným tvůrčím impulsem tak nějak koresponduje... ;-)
27.04.2014 11:41:40 | Amonasr