Zrcadla do duše a jiná obdařená

Sluneční brýle měla na vršku hlavy,
oči hrající pomněnkami
tvář jemnou od aloe,
hnědé,
divoce vlnité vlasy.

Šaty s drobnými kvítky
vypasované na hrudi,
daly vyniknout plným dvojkám,
pod nimi byla široká stuha,
která zvolna přecházela
do zvonového střihu.

Spodní okraj těchto tenkých šatů
sahal do půle hladkých stehen.

Antické vzezření vlasů
okolo uší do spirál,
byla jako bohyně za oněch časů,
horký proud ji ovíval.

Stála sebejistě na dětském dni
u atrakce zvané kroket,
kdybych to byl tušil,že zde bude,
nejspíš bych si vyžehlil žaket,
přispěchal v plné parádě,
v rozšafné,huronské náladě.

Posadil jsem se do altánu,
pozoroval chtivě dění
u chladivé, zlatavé pěny,
abych dobře viděl na onu dámu.

Postoj měla vzpřímený,
paty široce od sebe,
dlaně složené na pozadí.

Když vykasala krátké šaty,
jako by se zastavil čas...



Však pod nimi,

nebyly bikiny


nýbrž drobné džínové šortky.

Ach, tento den je horký...

Toho horkého odpoledne
v mých očích nebylo krásnější ženy...

Čas plynul,
spěl k době
pozdně odpolední
a přijela další.
S malým dítětem
v tyrkysových krátkých šortkách,
tmavě modrém triku.

Byla brunetou
tvář hladkou,bílou
jako cukrová homole...

Ptám se sám sebe:
Která z těchto dvou
stane se zdejší královnou?

Alespoň v mých očích...

Modrá měla krásný úsměv
a výrazně naditější triko...