jen se tak natáhnout do ní...

nedokážu
obětovat svěží pel
přítomného okamžiku
práci rukou nebo mozku

rád dopřávám
svému životu
široký prostor

usazen
ve vaně zahradní
pohroužen snící
pokuřující
v takových prodlevách
vnitřně rostu
jak zrno v noci

není to čas
kterým bych život šizel
jen přesahuje
vyměřený příděl

mé dny nenesou jména
od dávných předků
nic je netříští do hodin
žádné tikání chronometru
včerejšek je vzadu
zítřek vpředu
a teď nade mnou

lidem se možná zdá
že jsem lenošivý
ale ne tak pro ni

přisedla ke mě
opřela se zády
jen tak líně

skutečnost totiž je
přirozeně
velmi klidná
a netečnost
mi nevytýká