Anotace: ...
seděl jsem na skále
a díval se do prostoru
zády k světu
který za mnou rámusil
ve zmateném hávu
pak se jen tak objevila
byla malá a útlá
s vlasy spletenými do provazců
a očima takové hloubky
že se v jasu blýskaly
odstup který jsem si zachovával
by zchladil i ten nejvytrvalejší zápal
ale na ni nefungoval
stála bosa
záře za ní měnila květované šaty
v lehkou pavučinu
a odhalovala obrys jejího těla
takže vypadala utvořená ze světla
nepoužívala slova
její pocity přede mnou ležely
úplně odhalené
žádná slova
jen kontakt
když se ke mně přitiskla
byla jako něco tekutého
jen jemné chvění pohybu
a měkkých doteků
tak rozdává rozkoš jen ona
nejen tělesnou
ale i srdeční
a plnou citů
Maraghreena
nedávno mi naprosto tichá dáma stiskla ruku... tak silně , že jsem pochopila, že tu je... že vnímá... a tak jsem vyprávěla o sobě, o tichu, o holkách psích, co ležely mi u nohou... a ona mi držela a svírala dlaň... mělo to zvláštní kouzlo, který znám a já si v těch chvílích uvědomuju tu cennost... co teď je, tu vzácnost okamžiku...tekly jí slzy po tváři, utírala jsem je... a fakt se usmívala... za dvě hodiny ta dáma odešla... odnesla si s sebou ten okamžik, co já si nosím tady... všichni kolem se ptají jak je možný, že tohle můj žaludek pojme, když střípky povím... pojme... víc než cosi strojeného...
31.10.2015 03:49:25 | zelená víla
...blízkost,která nabíjí,léčí, obnovuje a těší.....srdeční krajiny se dotýkají
na hranicích originální svébytnosti....v jiskření to hřeje něčím věčným....
....Ji./úsměv/...
07.10.2015 20:55:33 | jitoush