Pel záclon

Slunce hladí jinovatku,
zdá se mi - jaksi nesměle,
podobně jako hoch dívku,
prameny vlasů na čele...

Na střechách,
paprsky vykroužily pár piruet,
též v zeleném pažitu…

Jsem nadšený,
zřím nebe vyvedené v blankytu,
místy je zahalené pelem bílých záclon.

Přál bych všem jaro,
možná, že brzy přijde,
snad je blízko,
přestože v plné síle není tu.

Prahnu společně s přírodou,
procitnout ze zimního spánku.

Klasik praví, čas není,
čas je výmyslem lidí.

Má-li pravdu,
položím květy
pod jednu z jeho bust,
od zimy odloučím se,
tak snadno,
přeladím mysl jinam
a tvůrce velkoryse,
otočí jen další list
v knize života.

Pro to dobré
na zlé zapomínám...